8mm
Dnes ráno jsem pospíchala do nemocnice na dvouletou kontrolu. Samozřejmě opět ve velkém časovém presu. Několikrát jsem objížděla areál nemocnice a sháněla místo na parkování. Hystericky jsem se narvala mezi dvě auta, jediné místo, kam si asi žádný jiný řidič netroufnul - se můj malý chevrolet vešel. No, možná právě na těch 8mm tip ťop. Přední kolo už mi z části stálo na chodníku.
Vzpomínám na podobný příběh, kdy jsem před několika lety, stejným způsobem a na poslední chvíli, ujížděla na třídní schůzky. Syn tehdy navštěvoval druhý ročník gymnázia. Tenkrát jsem se také nacpala mezi auta přibližně s 8mm rozmezím – možnost otevření dveří u auta vlevo – nulová. Utíkala jsem z práce a tak jsem utíkala i z auta, ze strany spolujezdce, na schůzku rodičů. Byla jsem přesvědčená, že vyslechnu jen to nejnutnější a v co nejkratší době se dopravím zpět – co kdyby, že? Co kdyby majitel auta vlevo dorazil dřív. Jenže jsem se jaksi „zakecala“. V největším záběru svých emocí – řešení školního výletu, zaťukali na dveře třídy dva policisté. Dotazovali se, zda z nás někdo nevlastní osobní automobil a přečetli číslo SPZ. Nikdo, včetně mě - nereagoval. Svoji SPZ dodnes samozřejmě neznám! Když už jmenovali i typ a barvu auta, došlo mi to! Sakra! Dobrovolně jsem se příhlásila a dobrovolně jsem s nimi i odešla. To, že jsem musela projít celou školou gymnazia se dvěma policisty, byla neskutečná potupa a bylo mi jasné, že i ostuda pro mého syna. Těch známých, které jsem cestou jako napotvoru potkala a hlavně, na čele jsem samozřejmě napsáno, že je to „jen za špatné parkování“ neměla. Zločinec, či dokonce vražedkyně ! Ano, tak jsem si připadala, když jsme dorazili k autu. Ta paní, co parkovala vedle mě, strašně řvala. Příšerně! Co bylo proti tomu kárání od policistů. Jemně jsem se jí snažila vysvětlit, že kdyby prolezla od spolujezce, jako já – určitě by odjela a nemusela na mě volat policii. V tu chvíli jsem měla pocit, že mě ubije i kabelkou. Policisté sehráli spíš uklidňující faktror, nechali mě vycouval a „milou“ paní odjet. Následně mi domluvili a já odjela taky. Patřičnou „čočku“, jak se říká lidově, jsem dostala od maminky ze schůzky rodičů…
A tak podobně parkuji i dnes. Dobíhám už na recepci a stíhám to skvěle. Objednání platí, sestřička v kartotéce ťuká do počítače mé jméno a předkládá mi dotazník.
„Ten jsem tu vyplňovala předloni!“ bráním se.
„Ten se vyplňuje pokaždé!“ slovo pokaždé patřičně zdůrazňuje a já zjišťuji, že nemám brýle.
Ano, ty blechy, blešky fakt bez brýlí nedám! Jsem na prsní chirurgii, sestřička mi podává univerzální „lupy“ pro slepé pacientky a mě míjí spolužák.
„Ahoj!“
„Ahoj!“ mžourám na něj přes ty příšerný brýle.
Usedám s pořadovým číslem a čekám. Každý druhý rok se moje nervozita stupňuje. Tak nějak, čím je člověk starší, uvědomuje si váhu a možnost různých onemocnění a má větší respekt vůči svému tělu.
Bliká mé číslo. Odcházím si do kabinky odložit a vstupuji do místnosti s přístroji. Tmavá místnost. V rohu na mě číhá mamograf. Další setřička bere do ruky moji kartu a otáčí se ke mně.
„Nejste spisovatelka?“
„Napsala jsem jen dvě knížky…“
„Jé, tak to jste vy!“ juchá a volá vedle na sestru něco v tom smyslu, že má na přístroji celebritu.
Je mi špatně a chci už mít vyšetření za sebou. Stojím do půl těla uprostřed místnosti.
„Jé a vy máte stejné boty jako já!“ juchá sestra dál a já se už potím u přístroje.
Přijde se na mě podívat ještě sestřička z vedlejší místnosti. Halekají, že se jim mé psaní líbí. Já jsem mile potěšena jejich přízní, ale i ráda, že už to mám za sebou. Usmívám se a odcházím se obléct.
„Počkejte si venku na výsledky pro svého lékaře!“ usmívá se sestra a pomáhá mi zapnout zip na šatech.
Čekám.
Čekám stále.
Čekám a jsem nervózní, svým způsobem si nepřípouštím nic jiného, než, že to bude dobré. Spíš mě stresuje to, že mám už skoro za půl hodiny schůzku v práci.
Čekám.
Čekám, zprávy pro své lékáře dostávají do ruky už i dámy, co byly na vyšetření za mnou.
Čekám.
Ptám se sestry, zda-li na mě nezapomněla.
Vychází znovu, opét rozdává potvrzení a mě si nechává nakonec. Bere si mě stranou.
„Vy půjdete ještě na ultrazvuk, je tam 8mm nějaké ložiško.“
Podlamují se mi nohy, vidím mlhu a jdu si zpět sednout.
Čekám.
Už je mi schůzka v bance úplně ukradená. Už vůbec nikam nepospíchám. Honí se mi hlavou všechno možný. Ksakru!
Volají mě.
Znovu stojím v temné místnosti do půl těla. Modlím se.
„Je to jen cysta!“
„To znamená, že je to v pořádku?“ šeptám.
„Anol!“ usmívá se lékařka a dovolí mi, abych se šla obléknout.
Zastavuji se, sakra rychle zastavuji své neskutečně rychlé tempo, svůj přemrštěný adrenalin…zastavuji své zbrklé emoce a dýchám. Je to dobrý! A najednou jsou všechny problémy a starosti malinké. Kašlu na ně. Jsem šťastná, že jsem zdravá.
Lezu do "hustě" zaparkovaného auta. Slibuji si, že příště pojedu dřív.
Všem úžasný, pohodový den, a věřte, že nejste v žádném případě sobci, když na sebe nekašlete, ale požitkářsky si svůj život užíváte. Zastav te se , hýčkejte se!
Vaše Alice
Alice Kopřivová
Až i vás posere pták!
Když tě potká ptačí nehoda, ...no prostě tě posere pták, říká se, že to přináší štěstí, tak něco podobného potkalo dnes i mě. Navíc, pták si nevybírá a já dnes taky úplně ne!
Alice Kopřivová
Co nám vadí při létání?
....a tak toho je celkem hodně, ne? Včera jsem v rádiu poslouchala zajímavou topku deseti věcí, které nás obtěžují v letadle, zbystřila jsem a občas se fakt bavila....
Alice Kopřivová
Marně hledám - cokoliv!
Někdo hledá smysl života, já klíče, mobil nebo brýle. Pro co jdu do ledničky? Ptám se, když ji otevírám. Přemítám hrůzou v autě, co ta žehlička. Znáte to?
Alice Kopřivová
Adrenalin - útok nebo útěk!
Adrenalin je základním hormonem stresové situace.Vyznačuje se zúžením periferních cév, urychlením srdeční činnosti, rozšířením zornic a aktivací potních žláz. A tohle všechno já běžně znám a mám.
Alice Kopřivová
Řeklo by se, zuby – nehty…
..žádná politika, žádný americký triller, žádná česká komedie ani italská detektivka, horor už vůbec ne, jen obyčejný příběh, tak jak jsem to nechtěla.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Pořadatelka nahé párty dostala v Rusku pokutu, provinila se kritikou války
Moskevský soud ve čtvrtek uložil pokutu 50 tisíc rublů (asi 12 750 korun) televizní moderátorce a...
S vládou nemá smysl pokračovat v jednáních, a to ani za účasti prezidenta, řeklo ANO
V atriu Poslanecké sněmovny proběhla tisková konference stínové vlády hnutí ANO. Poslanci mluvili...
POLITICKÝ DIÁŘ: Pověstná „střídačka“ ODS a Kupkův úspěch na kongresu
Premium Byť se před čtrnácti dny na kongresu ODS v Ostravě téměř nic nestalo (natož aby šlo o něco...
Odvrátili jsme dronový útok na Minsk z území Litvy, tvrdí Bělorusko
Šéf běloruské tajné služby (KGB) Ivan Tertel ve čtvrtek uvedl, že se podařilo zmařit dronový útok...
- Počet článků 97
- Celková karma 18,77
- Průměrná čtenost 1209x
V roce 2010 jsem vydala knížku "Povidání pro kamarádky". V roce 2015 nakladatelství Jota vydalo moji druhou kníhu "Nejsem namalovaná".