Jak jsem dojila peřiny!
Předpověď:
Bouřky a krupobití, tornáda?
„No nic, odpočívat se dá i tak.“
Těšila jsem se na klid u krbovek, s čajem, kávou,…knihou, buď svou rozepsanou nebo cizí čtenou. Netušila jsem však, co bude následovat druhý den.
„Dojila jsem peřiny“!
Ano, trefnější název jsem bohužel nenašla. Druhý den dopoledne, kdy se dalo ještě vytáhnout lehátko a odpočívat, se začalo divně zatahovat. Zima mě zahnala do chaty, dusno, ticho, konec světa? Tma, nedýchatelno, podivné ticho, list na stromě se nepohnul. A pak, zvedl se vítr, po pár minutách se změnil ve vichr a z nebe místo kapek deště, začaly padat kroupy. Tedy kroupy, asi tak velikosti pingpongových míčků. Smršť pingpongových míčků, kterých byla okamžitě plná zahrada. Na terase se dokonce odrážely a jako neřízené střely létaly všude okolo, až do výšky oken. Příšerný kravál se ozýval ze střechy a okapů. Začali jsme se obávat o chalupu, z okna vidíme naše „nahé“ auto, náš strach začal být víc o auto. Přístřešek, který stavíme již čtvrtým rokem, ještě hotový samozřejmě není. Rychle jsme nevymysleli nic jiného, než že nanosíme vše, co v chalupě máme po ruce a auto přikryjeme. Peřiny. Máma mi snad promine. Byla totiž hlavní sponzor kvalitních a protialergických peřin. Na nějaké sundávání povlaků nebyl čas. S časem jsme totiž těžce bojovali. Běhání s peřinami k autu bylo hrozný. Deštníky nepomáhaly. Dostávali jsme příšerné rány do celého těla a vítr s námi pěkně mával. S kroupami začaly padat i větve stromů. Uchránit sebe - nemožné. Zachránit auto! Úkol !
Zkrátím to. Přikrývání auta peřinami, bylo nekonečné, vítr ho stále odkrýval. Poslední, na co se pamatuji, je, že jsem pak promrzlá a promočená stála u okna, držela našeho, již nervově zhrouceného yorkshiera a čekala na konec, na zázrak. Zachránili jsme to auto vůbec ?
Když bouřka skončila, zahrada se proměnila ve skleněnou nádheru, do sněhově bílých kuliček se opřelo sluníčko a ty začaly tát. Byly průsvitné a chůze v nich připomínala procházku v duhových kuličkách. Snad i cinkaly, jako opravdové sklo. Ten romantický pohled, přehlušil pohled děsivý - na auto. Nejprve jsme odstranili napadané větve a začali sundávat tu hrůzu. Zatopili jsme, prali jsme, ždímali jsme, a sušili jsme. Všude, kde se jen trochu dalo. Ze dvou místností se okamžitě stala prádelna a sušárna. Šest velkých peřin a povlaků, děs ! I po velkém vyždímání stejně z rohů peřin kapala voda. Peřiny se musely neustále otáčet a růžky ždímat. Kam ? Do nádobí, které jsem stavěla tam, kde se začaly dělat louže, a že louže velmi rychle přibývaly. Finále sušení vypadalo tak, že jsme se po místnostech pohybovaly přeskakováním po židlích, podlézáním stolů a vyhýbání se lavůrkům s kapající vodou. Abych sušení pomohla, lezla jsem po zemi po čtyřech a růžky do mističek ždímala. Za nepřetržitého plazení mezi kapajícími růžky – ehm, jsem si snad už i vsugerovala, že plním normy v JZD , že dojím, dojím růžky peřin . A že se daly dojit až do druhého dne.Následující den sedím na návštěvě u babičky. S matkou. Líčím jim barvitě příběh s krupobitím, přiznávám i peřiny. Maminka skoro pláče, nad novými peřinami,babička sleduje na ČT 24 celodenní zprávy. Jako detektivku, když se jí zeptám, co je nového, neví. Matka mě upozorňuje, že takto pozoruje zprávy až do pozdních večerních hodin s tím, že půjde spát, hned jak zprávy skončí. Bohužel ty nekončí, běží non-stop.
Ptám se jí tedy.
„Babi, nevíš, jak bude zítra?“
Alice Kopřivová
Až i vás posere pták!
Když tě potká ptačí nehoda, ...no prostě tě posere pták, říká se, že to přináší štěstí, tak něco podobného potkalo dnes i mě. Navíc, pták si nevybírá a já dnes taky úplně ne!
Alice Kopřivová
Co nám vadí při létání?
....a tak toho je celkem hodně, ne? Včera jsem v rádiu poslouchala zajímavou topku deseti věcí, které nás obtěžují v letadle, zbystřila jsem a občas se fakt bavila....
Alice Kopřivová
Marně hledám - cokoliv!
Někdo hledá smysl života, já klíče, mobil nebo brýle. Pro co jdu do ledničky? Ptám se, když ji otevírám. Přemítám hrůzou v autě, co ta žehlička. Znáte to?
Alice Kopřivová
Adrenalin - útok nebo útěk!
Adrenalin je základním hormonem stresové situace.Vyznačuje se zúžením periferních cév, urychlením srdeční činnosti, rozšířením zornic a aktivací potních žláz. A tohle všechno já běžně znám a mám.
Alice Kopřivová
Řeklo by se, zuby – nehty…
..žádná politika, žádný americký triller, žádná česká komedie ani italská detektivka, horor už vůbec ne, jen obyčejný příběh, tak jak jsem to nechtěla.
Alice Kopřivová
Sedačka.....
...... obyčejný gauč, pohovka, otoman, kanape, no prostě to, na čem se většinou v pokojích sedí, nudná věc, o které jsem si do dneška myslela, že se nedá napsat dost dobrý blog.
Alice Kopřivová
Den zavřených dveří...
....s klikou, koulí, dveří lítacích a šoupacích, prostě těch, o kterých se dají psát příběhy........
Alice Kopřivová
Bombarďáky Bridget Jonesové!
Chápající ženy, překvapení muži! Chápající ženy, ví co se kvůli parádě musí vydržet, překvapení muži pochopí, co vše dokážeme pro parádu udělat!
Alice Kopřivová
Klíště, piha a čokoláda
Určitě to znáte taky, drhnete flek na novém, pestrobarevném prostírání a pak zjistíte, že ten bílý puntík je jen barevný design a je součástí vašeho servírovacího „outfitu“.
Alice Kopřivová
Jak se máma svlékala před Švédy!
Ona prostě miluje opalování, a to tak, že se z toho stala její droga. Teď už vím, že nebezpečná nejen pro ni, ale v ohrožení i pro ostatní! A to fakt nekecám. Rozplácne se kdekoli a jakkoliv! A to taky fakt nekecám.
Alice Kopřivová
Leť si, leť!
Každý někam lítá , tedy pokud stíhá ten správný let. Fajn je, že to jde, že to leti. Já si po svých lítám "furt", letadlem občas.
Alice Kopřivová
Karpály
Po své babičce jsem toho zdědila fakt dost! Velký srdce, velký emoce, elán a zbrklost. Drobné prsty, pár chlupů na bradě.
Alice Kopřivová
Povídání v posteli
...pokud čekáte erotické vyprávění, přepněte na jiný kanál, ...pokud vám stačí láska, prosím, zůstaňte!
Alice Kopřivová
Jak jsem šla na Karla….
Od čtyř a úplně vyprodáno? Nikdy jsem nebyla na odpoledním promítání českého filmu, abych dva dny předtím brala poslední lístky a po filmu stála deset minut frontu na čůrání.
Alice Kopřivová
Dnes je rovno Dovolené!
.... dovolená na ranní oběhnutí lékařů. Nakonec ale nikam nejdu. Mám dovolenou a nechce se mi vstávat. Takže důvod, proč si beru dovolenou je pryč.
Alice Kopřivová
Viva Victoria
Victoria znamená vítězství. Omlouvám se pánové, ale tento blog bude směřovat spíš k ženám. Před měsícem jsem si objednala luxusní podprsenku.
Alice Kopřivová
A zelený mužík zatleskal.
Před pár dny se mi svěřila známá, že si na zahradu pořídila kameninového vodníka. Decentně jsem se usmála a diplomaticky ji pochválila. V duchu jsem si říkala, že tohle já nikdy.
Alice Kopřivová
Promočená promoce!
Když si pyšná matka prozpěvuje po ránu v koupelně Gaudeamus Igitur. když už týden loví ve skříni vhodný kostým a když vážení hábilisové jsou fakt vážení - je tu prostě poslední týden v červnu a ten je ve znamení státnic a promocí.
Alice Kopřivová
Tak jsem ho našla.
...ano, našla. Ztratila, upálila, vyvařila a utopila. Přesný sled je možná pomotaný, ale i tak, doba covid přináší spoustu změn, třeba dnes se mi rozlepily boty. Taky utopit, vyvařit a spálit?
Alice Kopřivová
Co si trochu zařvat!
Ne, nebojte se, ne bolestí, ne bezmocí. Prostě je teď třeba zrovna ten správný čas na to, se vykřičet. Někdy je to terapie, někdy je to jen puštění žilou emocí, někdy to může, ...a trochu pomůže. Zařvat si!
předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
- Počet článků 97
- Celková karma 18,77
- Průměrná čtenost 1209x
V roce 2010 jsem vydala knížku "Povidání pro kamarádky". V roce 2015 nakladatelství Jota vydalo moji druhou kníhu "Nejsem namalovaná".