Jonesová, zmlkni!

Usměrňuje Hugh Grant, průšvihářku, charakteristickou svoji potrhlostí celé první dva filmy o Bridget Jonesové, Renée Zellweger. Vida a je tu trojka !

Musela jsem vyrazit do kina. Jsem stejná, jako ona? Naprosto! Věkově, svými průšvihy a stejným smyslem pro humor. A mám i stejnou kamarádku - Janu! Musely jsem tedy vyrazit obě!

Premiéru s welcome drinkem jsme nestihly, bylo vyprodáno. Lístky jsme si koupily hned na další den. Po práci jsme si došly koupit lahev dobrého vína. Přikoupily jsme rychle i dvě sklenky na víno. Stihly jsme  i rychlou kávu v kavárničce blízko kina a poprosily krásného, mladého číšníka, aby nám lahev na chvíli schoval na mrazák. Udělal to! Trošku jsme se zakecaly a tak jsme do kina, samozřejmě i s vychlazenou lahvinkou už utíkaly. Naštěstí cinkot skleniček z Jany kabelky uvaděči podezřelý nebyl a tak jsme se od něj dokonce u plakátu nechaly vyfotit. Welcome drink jsme ale raději nechaly v kabelce. Omlouváme se ti, uvaděči!

První problém nastal, když jsme vytáhly lístky. Ani jedna z nás nebyla schopna přečíst, kam si máme sednout. Ani jedna z nás si s sebou nevzala brýle-dioptrické. Sakra. No hlavně, že jsme měly každá brýle sluneční, skvělý make-up, voněly Diorem a řezaly se neskutečně smíchy.Tak která z nás dostane tu odvahu a dojde zvednout někoho z první řady? Byla už tma, běžely reklamy. Snažila jsem se natahovat ruce co nejdál a řadu a číslo sedadla si alespoň tipnout.

„Nula? Je tam řada nula?“

Natahuji ruce víc a víc.

Kolem prochází partička mladých, vysmátí, s kornouty popcornu a kolou. Slyší a vidí.

Mladík bere do ruky můj lístek.

„To není nula, to je řada „D“!“  krásně se usměje a podává mi lístek zpět.

Taky se usmívám a šeptám.

„Ještě sedadlo, prosím!“ Jana vedle mě se taky usmívá a krásně nám do toho kabelkou zacinká.

Cink, cink.

Jdeme na film, natočený po patnácti letech, od chvíle, kdy se Bridget poprvé objevila v minisukni a průsvitné sexy košilce. Sice o něco víc dospěla, už se lépe obléká, ale stále je to ta Bridget, která přitahuje maléry, jako magnet. Jenže, vždyť právě díky ní se celá jedna generace žen ujistila, že je naprosto v pohodě, zůstat některou sobotu večer sama doma, dát si víno s brambůrky a nestresovat se tím, že nikdo nevolá. Co na tom, že má problém z tloušťkou, hulí jako komín a pije jako Dán.

Dosedáme tiše do sedadel kina.

Ani soundtrack tentokrát nezklame. F**ck you! duní kinem. Jasně, film mě dostává po čtyřicítce stejně, jako ve třiceti  It´s raining men! nebo All by myslef! Hudební doprovod tedy podtrhuje komičnost hned v úvodních titulcích filmu. A my s Janou otevíráme lahev vína a připravujeme si skleničky. Bridget už totiž skleničku nalitou má! Sakra, jen na to hůř vidíme. Zprava popcorn, zleva chipsy. Co jsou proti tomu naše dvě, vysoce elegantní skleničky, již plné voňavého a krásně chlazeného vína.

Díky pane číšníku z Cafe In !

Přiznávám, že jsem šla do kina  i trošku skeptická, znáte to ! Jednička je super, dvojka se dá, ale ta trojka? Ale!

„Sakra, to není ona!“ vykřikuji a bohužel dost hlasitě.

„Je!“

Slyším vedle sebe a není to Jana.

Bridget tedy opravdu změnila vzhled, jojo, jsou znát výrazné změny v její vizáží. Vím, vím, moji oblíbenou herečku hodně propírali v lifestyleových magazínech. Mám s ní společnou trhlost, dar, umět si zavtipkovat na svůj účet, říkat na nepravém místě své názory. A neměnila bych ani za nic!

A tak,  Bridget je zpět, zpět je i skvělý  Colin Firth. Ten tedy žádným liftingem neprošel. /láskou usmívající se smajlík

 Jeho charisma mě dostává i teď.

Právník Mark Darcy – zase „on“ a jeho sucharské hlášky!

Hugha Granta nahrazuje Patrick Dempsey jako krásný a bohatý Američan Jack. Znáte ho z nekonečného seriálu Chirurgové? Já ne. Ale Jana vedle mě  ano. /slintající smajlík! Omlouvám se.

Zápletka je jasná. Je tu úžasný trojúhelník, plný úžasných scének, trapasů, skvělou muzikou, dobrých hereckých výkonů. Je vidět, že scénář i režie je v rukou stejné osoby, jako oba přecházející filmy. Nesmím opomenout i naprosto perfektní  dabing  Martiny Hudečkové.  Česká herečka, která ve všech filmech Renée Zellweger propůjčila svůj hlas, a k ní už neodmyslitelně patří.

 Máte se nasmát, odpočinout si a přesně tento pocit celý film já mám. Evidentně ale i všichni ostatní, celé kino totiž vybuchuje smíchy, že občas není slyšet děj filmu –nevadí.

Sakra, už nemáme co pít. Každopádně to byl dobrý nápad – s vínem.  Tím vás nechci v žádném případě nabádat, aby jste pašovali alkohol do kin. Jenže! Nabídka kin je jen cola, mulťák a soda. A to by tento film naprosto zabilo.

A tak, i když film Ditě Bridget Jonesové není nijak hlubokomyslný – cíl je splněn. U mě naprosto! Určitě to nebyl slabý odvar předchozích dílů. Zůstávám ji tedy i nadále věrna. Já  fandila panu právníkovi, Jana krásnému Američanovi.

A konec?  Je - tajný! Jděte se podívat!

Odcházíme z kina, po filmu,  po kávě a lahvi vína. Musím už dobrou půlhodinu děsně čůrat. Volám  na Janu, která už je u výtahu.

„Vidíš, já taky!“

Vracíme se tedy zpět. Zpět do kina. Čůrat! Já s tím nemám problém, Jana to pojala diplomaticky, vyndává lístek a žene se k paní, která stojí u vstupu. Ukazuje jí lístek a snaží se jí vysvětlit, že v kině dnes byla, ale že se tam potřebuje vrátit.

„Ehmm, no vždyť víte. Né, nezapomněla jsem si tam nic, jen potřebuji zpět, lístek ale mám, to by neměl být tedy problém, že ne?“

 Mává rukama. Nevěřícně zírám na ni a na tu paní. Ta paní je manažerka z práce. Z mojí práce. Nezmáhám se na slovo. Taky asi jde dnes večer za kulturou. Proboha, jak jí je – jako uvaděčce? Táhnu Janu stranou, omlouvám se manažerce /zítra se v práci omluvím znovu/.

Stejně nechápe, co po ní Jana chce. Až jí to dojde, budeme snad už pryč. Na toaletě propukáme v neskutečný řev smíchu!

Jack nebo Mark? Uvaděčka nebo mažerka? Jasně, sice nejsme normální, ale, tak dá se to říct  i zaobaleně – jsme výjimečné! A to všechny! Né? Tak sakra koukejte být, je to úplně jedno, jestli Vám je třicet, čtyřicet nebo padesát. Račte žít naplno – teď hned.

A tak, velcí kritici, politici a konzervativci, můj blog určitě  totálně odsoudíte /smutný smajlík/. Mně to ale vůbec nevadí, miluji totiž svůj život, který je bezmezně plný trapasů, a já  je dokážu zvládat  s velkou grácii. Vůbec si totiž nemyslím, že scénáristé vařili z vody, jak kritici píší,  a že se sem tam objeví jen úsměvný moment – sakra!  Bylo to o lásce, průšvihu, ale i velkých emocích a hóódně vtipu. A to všechno mám. Vy ne?

D-o-p-o-r-u-č-u-j-i-! Pokud si chcete odpočinout u svěžího humoru a jít z kina jako po „totálním bodyliftingu“.

p.s.a) tím myslím i muže/ mrkající a smějící se smajlík

p.s.b) dopisuji druhý den, odcházím z práce, v poledne, podařilo se mi kanceláři špatnou manipulací vylít silně aromaticky levandulový olej, volám svému řediteli a prosím o možnost dnes pracovat z domova, zkouším větrat, jenže příšerné tropické vedro z venku umocňuje neskutečný odér levandule, začínají mě pálit oči a trošku pokašlávám, kolegové z ostatních kanceláří si zavírají dveře, ostatní kolegové mě jdou žádat, abych si ty dveře na chodbu zavřela já, můj nadřízený mi povoluje homeoffice – odcházím, omlouvám se kašlajícím kolegům, jestli mi do zítra vydrží kytky  - bude to zázrak,  nechtěla jsem zamořit, jen „provonět“