Manaželka!

3. 12. 2016 23:45:37
Ne, to není chyba v textu, to mě právě napadlo. Spojení dvou slov - manželka a manažerka. Tak se totiž cítí každá z nás! Poslední dobou, se čím dál, tím víc ujišťuji, že Nejsem namalovaná a že jsem Manaželka!

Prvopočátek nápadu psaní mých příběhů bylo téma - káva: laté, presso, cappuccino...vše, co se dá pít z automatu na benzinkách a pak i v autě. Všechny mé dobré přítelkyně mi příběhy věří, často se stává, že je prožívají také, tak asi proto....

Jednu z káv jsem do auta ani nedala, nechala jsem jí stát na kapotě auta, po delší úpravě vozu jsem na ni zapomněla a po ujetí pár kilometrů jsem marně sahala do držáku a ejhle, káva asi zůstala někde - kdesi, ...na střeše už samozřejmě nebyla. Párkrát se mi stalo, že jsem musela během pracovních schůzek obměnit i šatník. To se pak kolegové moc divili, odjela jsem v kostýmku, vrátila se ve sportovním outfitu a naopak - hned věděli, že jsem se opět někde zlila a musela si koupit nové oblečení. Nejhorší samozřejmě bylo, když se mi to podařilo někde mimo možnost nákupu náhradního oblečení, to byl pak celkem problém kulturní hadřík sehnat. Při cestě na obchodní schůzkou se mi dokonce podařilo, při levotočivé zatáčce, upozorňuji, že kelímek s jogurtovým nápojem jsem měla v pravé ruce , aby mi celý obsah vylétl na boční sklo u řidiče, tam se odrazil mně na hruď a začal pěkně stékal. Vzhledem k tomu, že se jednalo o jogurtový nápoj, vypadalo to jako bych se právě pozvracela, na první křižovatce jsem to musela otočit a pak už i zastavit. Přes čelní sklo a boční okénko nebylo vůbec nic vidět a papírový kapesník to rozpatlal v ještě větší katastrofu. Stěrače stírají bohužel jen venku, páni konstruktéři na mě nemysleli. Schůzku jsem musela zrušit, nepoužitelná já, nepoužitelné auto! A tak jsem se jako dobytek vrátila domů. Můj černý elegantní kostým z Max Mary byl poblitý. Potůčky nápoje jsem cítila téct nejen za výstřihem pomalu dolů, ale i za krkem. Většina z nich končila dokonce až ve spodním prádle a v čalounění. Zbytky mi kapaly z vlasů. Snažila jsem se nevnímat pohledy lidí v protijedoucích autech. Musel být strašlivý. Dva dny jsem musela používat na sezení v autě deku, protože po vyčištění vozidla v zimním měsíci to prostě schne nějak pomalu.

Po nějakém čase následoval dvoudenní seminář, na který jsem jela až na Moravu, - opět na benzince káva – ale s tím, že si ji tentokrát vypiji venku. Čas byl, chut ́ na kávu taky. Vycházím z obchodu , v jedné ruce peněženku a mobil, ve druhé kávu a na palci kroužek s klíči od auta. Začala jsem různě šachovat před autem, tak, abych ho otevřela a přendala tam všechny ty věci. Ošklivá mlha, lezavo, rozhodlo, že jsem chtěla nakonec kávu vypít přece jen v autě, ale ne za jízdy. V tu chvíli mi ale klíče, včetně dálkového ovládání sjely z palce přímo do kelímku s horkou kávou, Žbluňk a byly tam. Kávu jsem okamžitě vylila, ale ovladač se stihnul vymáchat a zbláznil se. Auto se mi začalo okamžitě v nepravidelných intervalech zavírat a otevírat. Horká káva udělala své, na Moravu jsem odjížděla a vlastně i dojela s neustálým pípáním centrálu a vzhledem k tomu, že se při zamykání a odemykání vozu rozsvěcují i výstražná světla, celou cestu jsem po dálnici blikala. Centrál se musel, tedy kolegové museli rozebrat, vysušit a zase dát zpět dohromady. Domů jsem odjela druhý den už zase s předsevzetím, že káva s autem už nikdy.

Pár týdnů jsem své rozhodnutí respektovala. Dokonce i doporučení kolegů, abych ve služebním voze fakt pila jen vodu. Jenže pak se změnilo doporučení v totální zákaz! A to v tu chvíli, kdy jsem se pro změnu jogurtovým mlékem netrefila do držáku na kelímek a vylila ho. Mé /použila jsem i lékárničku/, chemické /odborné v autočistírně/ čištění bylo úplně zbytečné. Začaly teplé měsíce v roce, léto a všichni, kteří vozidlo po mně používali – proklínali mě, nenáviděli jogurtová mléka a i naopak!!! Jedna z kolegyň, která se po denním školení vracela ke zmíněnému vozu, dodávám, že stálo celý den na přímém slunci - byla dokonce v podezření, že musí někde poblíž ležet nějaká mršina. Po otevření vozu málem puchem omdlela a tak nejprve studovala auto z venku, jeho okolí, plazila se i pod ním, hledala i v kufru, že by se něčeho smradlavého rychle zbavila, s tím, že cosi mrtvého musí prostě najít. Obvinila i kanál, který byl v blízkosti, jenže smrad nezmizel ani po hodině jízdy.Také z jejich úst po příjezdu, kdy se nedala použít po cestě ani klimatizace, smrad šel ze záhadných důvodů i z ní, zazněl razantní zákaz - ona, jakože já – konzumace čehokoliv nikdy!!!!

Dostává mě Bery White a jeho soul. Soul Seala..... Miluji S.Lourenta, skvělé country Johnyho Cashe. Poslouchat muziku, která tě totálně dostane, naopak uklidňuje, dodává sílu a pocit uvolnění, .... jsem požitkář. Proč to píšu, muzika je spojena jen s malým, sic komickým příběhem, a to tak, že jsem měla v autě zrovna puštěnýho J. Cockera, když jsem se na parkovišti loučila s kamarádkou. Ještě jsem otevřela okénko u spolujezdce, kde ona stála, chtěla jsem jí jen dát poslechnout kousek pasáže jedné písně: Okénko tedy sjíždí elektronicky dolů, ona strká hlavu, aby lépe slyšela dovnitř. Upozorňuji, že jsem si teprve před pár týdny převzala nové služební auto, zvykám si na novou manipulaci, ano není to dobrá výmluva, ve všech autech je manipulace stejná. Jenže, já si bohužel nevšimla, že jsem okénko vzápětí začala i zavírat. Kamarádka na to také nepřišla hned, bohužel. Až když jí začalo okénko dávit, vytřeštila oči. A já, jak jsem se lekla, jsem začala rychle okénko otevírat.... Jenže jsem při tom sundala nohu ze spojky. A... to už každý řidič ví, že při zařazené rychlosti, nejen auto chcípne, ale i poskočí. Já taky poskočila, já jí holku, mojí kamarádku při poslechu krásné muziky mého auta málem zabila.

Už jste si letos koupili balicí papír na dárky? Že ne?

Banální velký nákup v Makru, opět chybějící končetiny k pobrání celého nákupu před domem u auta. Ale pobrala jsem to, někdy žasnu, jak jsem šikovná, šikovná na nákupy, někdy žasnu, kolik sprostých slov jsem schopna při přenášení nákupu domů použít. Nákup jsem již za spolupráce rodiny vybalila, vánoční balící papír, který jsem také ten den koupila, jsem tak nějak nepostřehla, že by nebyl. Ráno jsem se ptala syna, ten o balícím papíru nic nevěděl, já zase stoprocentně věděla, že jsem ho domů ověnčená taškami nesla, pod pažím - určitě. No nic, pořeším to večer s manželem, kam ho uklidil on. Večer se dotazuji i manžela.

„No, nějaký balicí papír jsi měla dnes dopoledne na autě na parkovišti ve městě!“

...."Na autě ve městě????".....zírám na něj a dávám si věci do souvislosti.

Jak se mi tam dostal dnes, když jsem ho kupovala včera? Dochází mi, že jsem v návalu tašek nechala položené ty tři rule na střeše auta. Ale pod paží jsem je stoprocentně měla? Ano, ale bohužel jsem pak přeorganizovala odnesení nákupu. Ty tři role tam do rána přimrzly!! Já si jich ve spěchu nevšimla. Musel být na mé auto –se třemi rolemi vánočního papíru na kapotě - po ránu skvělý pohled. No a já si myslela, že mají všichni lidé v autech i pěší úsměvný pohled díky blížícím se vánočním svátkům. Opětovala jsem ho - ano - připitomělý pohled v ranní mlze s třemi trubkami balícího papíru - přimrzlými na autě. Jenže! Odpoledne už tam nebyly, jasně, odmrzly a odkutálely se nebo mi je někdo sebral?

A někam uklidil? //úsměvný smajlík.

A tak, vždyť je to jedno.... budou přece vánoce - koupím si nový role.....já nenamalovaná manaželka!

Autor: Alice Kopřivová | sobota 3.12.2016 23:45 | karma článku: 27.39 | přečteno: 4499x

Další články blogera

Alice Kopřivová

Až i vás posere pták!

Když tě potká ptačí nehoda, ...no prostě tě posere pták, říká se, že to přináší štěstí, tak něco podobného potkalo dnes i mě. Navíc, pták si nevybírá a já dnes taky úplně ne!

26.1.2024 v 21:37 | Karma článku: 18.52 | Přečteno: 476 | Diskuse

Alice Kopřivová

Co nám vadí při létání?

....a tak toho je celkem hodně, ne? Včera jsem v rádiu poslouchala zajímavou topku deseti věcí, které nás obtěžují v letadle, zbystřila jsem a občas se fakt bavila....

20.10.2023 v 14:46 | Karma článku: 19.97 | Přečteno: 535 | Diskuse

Alice Kopřivová

Marně hledám - cokoliv!

Někdo hledá smysl života, já klíče, mobil nebo brýle. Pro co jdu do ledničky? Ptám se, když ji otevírám. Přemítám hrůzou v autě, co ta žehlička. Znáte to?

27.9.2023 v 13:05 | Karma článku: 13.99 | Přečteno: 357 | Diskuse

Alice Kopřivová

Adrenalin - útok nebo útěk!

Adrenalin je základním hormonem stresové situace.Vyznačuje se zúžením periferních cév, urychlením srdeční činnosti, rozšířením zornic a aktivací potních žláz. A tohle všechno já běžně znám a mám.

6.8.2023 v 18:46 | Karma článku: 10.88 | Přečteno: 289 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Ivana Lance

USA Georgia vs. Česká Republika

Záleží na tom, jestli jste fanoušcci amerického sladkého a studeného čaje nebo českého piva. Po čem raději sáhnete vy?

28.3.2024 v 16:20 | Karma článku: 20.58 | Přečteno: 352 | Diskuse

Jana Melišová

Nemáte nejaké drobné?

Chcel by som si kúpiť jedlo, nepomôžete mi nejakými drobnými? Otázka, pri ktorej sa mnohí tvária, že nepočujú, prípadne od dotyčného odvracajú zrak, keďže najčastejšie sa ju pýtajú ľudia bez domova nevábneho výzoru.

28.3.2024 v 12:53 | Karma článku: 28.35 | Přečteno: 447 | Diskuse

Jana Kozubíková

kOmický blog CDLXXXI.

Už měsíc mám nový vztah. "Randíme" denně mimo víkendů, ačkoli přiznávám, že myšlenky na něj mne neopouští ani o nich.

28.3.2024 v 6:00 | Karma článku: 9.12 | Přečteno: 185 |

Ivana Dianová

Billa šok

Billu navštěvuju docela často, mám ji totiž co by kamenem dohodil. Mám vůči ní spoustu výhrad, ale jít s plnými taškami pět minut, nebo jet několik stanic je dost rozdíl, což u mne hraje zásadní roli. Dnes jsem tam utrpěla šok.

26.3.2024 v 22:32 | Karma článku: 41.26 | Přečteno: 9257 | Diskuse

Lenka Prokopová

Oslava narozenin

V dávné době mého mládí se slavily narozeniny s dortem, svíčkami, babičkami, dědečky, strýčky a pratetami z třetího kolena. V dnešní době se slaví narozeninová párty hlavně s dalšími dětičkami.

25.3.2024 v 22:12 | Karma článku: 18.44 | Přečteno: 429 | Diskuse
Počet článků 97 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1201

Úsměvy, ale  i smutné chvilky k zamyšlení, příběhy, které nás naplňují a učí žít. Jsem ráda obklopena lidmi, kteří mi život zpestřují, jsem jim za to vděčna. Od mládí jsem si psala deník, skoro deset let. Možná i proto jsem už tehdy brala život až moc vážně. Zůstalo mi to dodnes, všechno až moc detailně řeším,  i když to stejně neovlivním. Každopádně to má i svá pozitiva, snažím se celý život absolutně vychutnat a naplno prožít každou minutu, jako kdybych stále vnímala nenávratnost času. Všem kteří se se svými příběhy v mých knihách objevují upřímně děkuji. Něco úžasného – lidské osudy jsou velmi často sobě tak podobné, nevyzpytatelné a velmi barvité, já  jim jen   trošku  pomáhám, když o nich píši  – kořením je. Příběhy  chaotické, vtipné, někdy strhující. To zbožňuji. Záznamy  života „MEA CULPA“, příběhy které mi dávají šanci psát.“A o tom to vše je!“

V roce 2010 jsem vydala knížku "Povidání pro kamarádky". V roce 2015 nakladatelství Jota vydalo moji druhou kníhu "Nejsem namalovaná".

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...