Pády, držkopády a spršky!

19. 03. 2017 11:10:08
Taky se vám podaří občas upadnout a nabít si čumák? Buď neumíme opravdu používat nohy a natlučeme si nos, kolena,...lokty. A? Nebo „v tom“ neumíme chodit a natlučeme si duši.

Pády, kdy si natlučeme duši jsou ale složitější, nejsou vidět. Hůř se léčí. Neteče krev, nejsou odřený kolena, ale bolí víc a hlavně déle. Zvedá se z nich „hódně“ špatně. Někdy nás dokáže natlučená duše položit ne na zadek, ale rovnou složit na záda. Vím to, znám to, napsala jsem o tom dokonce knížku. Ale pšt! Při neděli veseleji, padat totiž může cokoliv.....

Mně třeba naposledy upadla v koupelně náušnice. Zlatá, miniaturní a s miniaturní diamantem. Je ráno, samozřejmě vstávám ne na poslední chvíli, ale po poslední chvíli, kdy už nejsem schopna, v klidu se vykopat do práce. Takže lezení po zemi, šmátrání, brýle plus baterka mně přivádí do stavu nepříčetnosti. Vzteky si rvu do uší jiné náušnice a utíkám do práce. Nechci se ale rozloučit s nejoblíbenějšími náušnicemi a tak mám celkem zkažený den. Večer s manželem šmátráme po dlažbě koupelny spolu, hledáme už i v uzavřených skříňkách koupelny a já pláču. Ano, smiřuji se s tím, že ji už nenajdeme. I když? Kde sakra může být? Nenávratně pryč? Odpad umyvadla? Odpad sprchového koutu? Či toaleta? Až tak? Chci nutit manžela rozebrat odpady. Kroutí hlavou, že ne. Pro jistotu celý týden v koupelně nevytírám.

Po týdnu jsem se na to vykašlu. Vytřu.

O pád dní později drbu naši fenku. Zítra jde stříhat, tak ji budu přemlouvat ke koupání.

„Tak tohle asi fakt není možný!“

Zařvu.

Nejdříve v domnění, že nacházím jen kousek větvičky či smítka, beru si brýle – vytahuji z chlupů totálně zašmodrchanou – svoji diamantovou náušnici.

„Huráá!“

Šílím radostí, pes sice neví, co se děje, ale sdílí moji radost a lítá kolem mě , jak blázen.

„Tys mi jí našla!“ volám na ni.

Chodí totiž hlídat mého muže, když se sprchuje, věrně leží v koupelně a vytírá tak srstí všechny rohy – náušnici tak „vytřela“ ona.

„Mám ji!“ volám......

Vždycky jsem s pády měla spojené své tělo. A těch odřených kolen, naražených loktů, rozbitých hodinek, roztrhaných punčoch i nejednou sedřené brady – mám za sebou opravdu požehnaně. Rychlost, zbrklost pak muselo okamžitě nahradit racionální řešení situace. A v tom jsem již profík.

Včera jsem byla domluvená na kávu s kamarádkou. Většinou jsem se kávou dokázala zlít jen sama. Tak, jak postupem času, mám zmáknuté, že už nepadám já, ale padají mi už jen věci. Tak se kávou nepolévám já, ale..

Dobíhám z práce tedy na slíbenou schůzku. V kavárně už kamarádka sedí u stolečku a tím, že mě zná, kávu s mlékem a vodou máme už na stole. Důležité je upozornit na to, že kavárna se je v nákupním centu a na galerii. Což znamená, že část kavárny je už v korzující části, což znamená, přímo u zábradlí, kde jsou eskalátory a průzor přes dvě patra dolů - až do přízemí. Esteticky moc pěkně vyřešeno, prakticky....? Tedy díky mému zážitku, nevim...nevím....

Ahoj, kde jsi?“

„Ahoj, omlouvám se!“

Pokládám si kabelku na stolek a snažím si sundat kabát. Kabelka se převáží a padá na bok. Na bok, směrem k zábradlí. Začínají z ní vypadávat věci tytu deštník, má velká peněženka...mobil. Přestáváme mluvit a začínáme rychle sbírat, chytat moje věci , které končí na kraji stolku a jsou na úplném pokraji – před spadnutím dolů. Dolů, k pokladnám supermarketu. Dolů, dvě patra a někomu rovnou na hlavu. Raději nedomýšlím! Takový pád mého deštníku nebo svazku klíčů? Naštěstí vše pochytáme. Sice už jsme středem pozornosti celé kavárny. Ale snažíme se chytat i drobnosti, rtěnku, kapesníčky, pilníček, to už je na zemi . U nás.

„Uf!“

Pokládám si kabelku na židli vedle sebe a už v klidu usedáme.

Ale! To bych asi fakt nebyla já. Abych toto „Haló!“ nedotáhla až do konce. Středem pozornosti této kavárny už jsme stejně byly.

Během pár minut po usednutí - se bohužel – jen lehce rozmáchnu rukou. Otáčím svoji kávu, svoji vodu a celou mlíčenku směrem dolů. Dolů průhledem. To už chytit nešlo. Obě se už jen nakláníme přes zábradlí. Ano, sprška toho všeho „teče“ dolů. Ubrousky, kapesníčky nestíhají. Dole si začínají lidé sahat na hlavu a vzhlížet k nebesům obchodního centra.

Máme volat „Promiňte!“ ?

Uslyší nás ? Skoro ze samotného nebe? /smutně-škodolibý smajlík/

Bezmocně tedy zíráme dolů a vytíráme dál ubrousky.Přibíhá obsluha a na můj vyřízený výraz v obličeji kupodivu nenadává, ale uklidňuje mě.

„Musíme s tím něco udělat! Nic si z toho nedělejte!“

„Už nám tam jedna paní shodila i celý hrneček!“ dodává slečna, která také obsluhuje a prochází jen kolem.

„Hrneček?“ Nevěřícně se na sebe s kamarádkou podíváme.

Po hodině procházíme kolem supermarketu a díváme se směrem nahoru. S úsměvem se loučíme.

Po týdnu – jsou stolečky v kavárně uzpůsobené už jinak.

Po měsíci, po půl roce....všechny pády se zahojí. Všechny pády se dají vyřešit.

Mějte parádní pracovní týden...Vaše Alice

Autor: Alice Kopřivová | neděle 19.3.2017 11:10 | karma článku: 11.96 | přečteno: 499x

Další články blogera

Alice Kopřivová

Až i vás posere pták!

Když tě potká ptačí nehoda, ...no prostě tě posere pták, říká se, že to přináší štěstí, tak něco podobného potkalo dnes i mě. Navíc, pták si nevybírá a já dnes taky úplně ne!

26.1.2024 v 21:37 | Karma článku: 18.52 | Přečteno: 476 | Diskuse

Alice Kopřivová

Co nám vadí při létání?

....a tak toho je celkem hodně, ne? Včera jsem v rádiu poslouchala zajímavou topku deseti věcí, které nás obtěžují v letadle, zbystřila jsem a občas se fakt bavila....

20.10.2023 v 14:46 | Karma článku: 19.97 | Přečteno: 535 | Diskuse

Alice Kopřivová

Marně hledám - cokoliv!

Někdo hledá smysl života, já klíče, mobil nebo brýle. Pro co jdu do ledničky? Ptám se, když ji otevírám. Přemítám hrůzou v autě, co ta žehlička. Znáte to?

27.9.2023 v 13:05 | Karma článku: 13.99 | Přečteno: 356 | Diskuse

Alice Kopřivová

Adrenalin - útok nebo útěk!

Adrenalin je základním hormonem stresové situace.Vyznačuje se zúžením periferních cév, urychlením srdeční činnosti, rozšířením zornic a aktivací potních žláz. A tohle všechno já běžně znám a mám.

6.8.2023 v 18:46 | Karma článku: 10.88 | Přečteno: 289 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Ivana Lance

USA Georgia vs. Česká Republika

Záleží na tom, jestli jste fanoušcci amerického sladkého a studeného čaje nebo českého piva. Po čem raději sáhnete vy?

28.3.2024 v 16:20 | Karma článku: 13.62 | Přečteno: 187 | Diskuse

Jana Melišová

Nemáte nejaké drobné?

Chcel by som si kúpiť jedlo, nepomôžete mi nejakými drobnými? Otázka, pri ktorej sa mnohí tvária, že nepočujú, prípadne od dotyčného odvracajú zrak, keďže najčastejšie sa ju pýtajú ľudia bez domova nevábneho výzoru.

28.3.2024 v 12:53 | Karma článku: 24.89 | Přečteno: 334 | Diskuse

Jana Kozubíková

kOmický blog CDLXXXI.

Už měsíc mám nový vztah. "Randíme" denně mimo víkendů, ačkoli přiznávám, že myšlenky na něj mne neopouští ani o nich.

28.3.2024 v 6:00 | Karma článku: 8.30 | Přečteno: 174 |

Ivana Dianová

Billa šok

Billu navštěvuju docela často, mám ji totiž co by kamenem dohodil. Mám vůči ní spoustu výhrad, ale jít s plnými taškami pět minut, nebo jet několik stanic je dost rozdíl, což u mne hraje zásadní roli. Dnes jsem tam utrpěla šok.

26.3.2024 v 22:32 | Karma článku: 41.12 | Přečteno: 9168 | Diskuse

Lenka Prokopová

Oslava narozenin

V dávné době mého mládí se slavily narozeniny s dortem, svíčkami, babičkami, dědečky, strýčky a pratetami z třetího kolena. V dnešní době se slaví narozeninová párty hlavně s dalšími dětičkami.

25.3.2024 v 22:12 | Karma článku: 18.44 | Přečteno: 428 | Diskuse
Počet článků 97 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1201

Úsměvy, ale  i smutné chvilky k zamyšlení, příběhy, které nás naplňují a učí žít. Jsem ráda obklopena lidmi, kteří mi život zpestřují, jsem jim za to vděčna. Od mládí jsem si psala deník, skoro deset let. Možná i proto jsem už tehdy brala život až moc vážně. Zůstalo mi to dodnes, všechno až moc detailně řeším,  i když to stejně neovlivním. Každopádně to má i svá pozitiva, snažím se celý život absolutně vychutnat a naplno prožít každou minutu, jako kdybych stále vnímala nenávratnost času. Všem kteří se se svými příběhy v mých knihách objevují upřímně děkuji. Něco úžasného – lidské osudy jsou velmi často sobě tak podobné, nevyzpytatelné a velmi barvité, já  jim jen   trošku  pomáhám, když o nich píši  – kořením je. Příběhy  chaotické, vtipné, někdy strhující. To zbožňuji. Záznamy  života „MEA CULPA“, příběhy které mi dávají šanci psát.“A o tom to vše je!“

V roce 2010 jsem vydala knížku "Povidání pro kamarádky". V roce 2015 nakladatelství Jota vydalo moji druhou kníhu "Nejsem namalovaná".

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...