Do postele s cizím chlapem nelez!
Odjížděla jsem na školení. Na dva dny. Čekal na mě pěkný hotýlek v centru Prahy. Školení pak mělo probíhat o kousek dál. A protože už mi dvakrát vyšlo, že jsem přijela do Prahy dřív a ukecala jsem v hotýlku recepční, aby mi dali pokoj už ráno, i tentokrát jsem to riskla a jela brzy. Jasně, že „check in“ je až od čtyř odpoledne, ale ta myšlenka, když už si kufr můžu nechat někde na hotelové recepci nebo dokonce na pokoji a na školení jít jen s noťasem a kabelkou, tak ta mě vykopala ráno z postele o hodinu dřív.
Vyšlo to, z recepce jsem si už odnesla kartu od pokoje.
„Paráda!“ šeptám si a spokojeně přecházím k výtahu. Třetí patro, skvělý pokoj, krásný výhled – Národní divadlo, Hradčany… Dokonce mám tolik času, že si stíhám vybalit věci do skříně. Kosmetickou taštičku odnést do koupelny, a na chvíli ještě zapnout počítač a vyřídit pár mailů.
„ Díky šéfe, že mám sólo pokoj pro sebe!“ šeptám si v duchu.
Přijedou totiž ještě dvě kolegyňky a kolega. Představa ranní hygieny na třílůžkovém pokoji - mě děsila, a tak, i když jsem v pokoji uviděla dvoulůžko, byla jsem si stoprocentně jista, že tam budu spát sama.
O půl hodinky později se přesouvám už jen na naší centrálu. Kolega ze západních Čech a dvě, již zmiňované Moravandy dorazili přímo tam.
Po školení jsme se rozdělili. Oni se teprve šli ubytovat, já už mohla courat po městě a dát si kávu pro změnu s pražskou kolegyňkou. Sejít jsme se měli až později večer, přímo v hotelovém baru.
Zatím nuda, ubytování, školení, ubytování…káva a pak bar.
„Tak já už jdu spát!“
Asi v půl dvanácté v noci, oznamuji kolegům na baru . Odcházím na svůj pokoj. Nedaří se mi otevřít dveře kartou, což u mě není zase až tak nic neobvyklého. Vracím se zpět na recepci, kde mi kartu odblokují. Píp-píp - červené světýlko dveří se mění na zelené a já už bez problému otevírám. Rychle dávám večerní hygienu v koupeně a zavrtávám se do peřin.
„Pane, to je super!“ rochním si.
Dřív, než ale stihnu usnout – otevírají se dveře znovu!
Hrůza! Proboha, co se děje? V noci se snad neuklízí?
Pokojská?
V předsíni se rozsvítí, to už si přetahuji peřinu i přes hlavu.
Takové situace znám jen z filmu!
Sakra! Křičí se tam o pomoc? Utíká se pryč? Jen se tiše čeká, co bude dál?
Čekám!
Nedýchám, nehýbu se, je mi špatně.
Snad není slyšet, že mi cvakají zuby.
V předsíni se zhasne a rozsvítí se světlo v koupelně. Bouchnou dveře a je ticho. A opět tma… Pomalu odkrývám peřinu a nahýbám se. Ve stínu předsíně stojí velká sportovní taška.
Fláknu s sebou opět o postel a přemýšlím….!
„Mám spolubydlící?....cího??“
Pomalu se zvedám znovu, ale to už slyším spláchnutí a znovu se otevírají dveře. Tma! Už se nikde nerozsvítí a já cítím, že do druhé postele dvoulůžka někdo leze.
„Boožeee!!“ syčím potichu.
Hlavou mi fofrem projíždí seznam lidí - dole z baru. Dámy, paní, slečny…?! Většinou cizinky.
„Tak snad chlapa by mi na pokoj nedali? Omylem? Omylem!!“
„ Ježiš…ten kluk s dredy? Bylo tam i pár černochů a černošek….!“
Slyším pravidelné oddychování. Cvakají mi zuby.Vím to, že neusnu.
Cvakne lampička. Světlo.
Z podpeřiny už koukají opět jen mé oči.
Na mě se divají zarudlé oči, nevěřícího, mého kolegy. Pěkně ovíněného…! Okamžitě střízliví, došlo mu totiž asi, že v koupelně bylo spoustu svršků a cizí kartáček na zuby? Propuká příšernému záchvatu smíchu a já už předem vím, že do rána ale opravdu neusnu.
No, hlavně, že to nebyl dredař, že to nebyl černoch….uklidňuji se ….ale jen kolega.
Tak fajn, bála jsem se, že budeme mít problém ve třech s kolegyňkami okupovat ráno jednu koupelnu.
„Tak to máš za to!“ říkám si a potím se pod peřinou, je mi děsný vedro…..
Cvak, zhasne lampička, kolega už opět pravidelně oddychuje.
Ráno raději vstávám ještě za tmy, kolega spí. Tak rychle jsem ještě z pokoje sbalená, jako teď, nevypadla.
Ani nemám sílu řvát na recepci, jdu se rovnou nasnídat. Tentokrát i s kufrem. Přichází i dvě kolegyně a asi po hodině i můj spolunocležník.
Na recepci se nám snad milionkrát omlouvají. Prý se toto stává jednou za sto let! Prima!
Aha, už vím! Rčení je:
„Bez peněz do hospody nelez!“
No podobný to sice moc není…..ale průšvih to může být zcela náhodně podobný.
Fajn zbytek neděle a parádní příští celý týden. Už se na náš totiž usmívá jaro!
Vaše Alice
Alice Kopřivová
Až i vás posere pták!
Když tě potká ptačí nehoda, ...no prostě tě posere pták, říká se, že to přináší štěstí, tak něco podobného potkalo dnes i mě. Navíc, pták si nevybírá a já dnes taky úplně ne!
Alice Kopřivová
Co nám vadí při létání?
....a tak toho je celkem hodně, ne? Včera jsem v rádiu poslouchala zajímavou topku deseti věcí, které nás obtěžují v letadle, zbystřila jsem a občas se fakt bavila....
Alice Kopřivová
Marně hledám - cokoliv!
Někdo hledá smysl života, já klíče, mobil nebo brýle. Pro co jdu do ledničky? Ptám se, když ji otevírám. Přemítám hrůzou v autě, co ta žehlička. Znáte to?
Alice Kopřivová
Adrenalin - útok nebo útěk!
Adrenalin je základním hormonem stresové situace.Vyznačuje se zúžením periferních cév, urychlením srdeční činnosti, rozšířením zornic a aktivací potních žláz. A tohle všechno já běžně znám a mám.
Alice Kopřivová
Řeklo by se, zuby – nehty…
..žádná politika, žádný americký triller, žádná česká komedie ani italská detektivka, horor už vůbec ne, jen obyčejný příběh, tak jak jsem to nechtěla.
Alice Kopřivová
Sedačka.....
...... obyčejný gauč, pohovka, otoman, kanape, no prostě to, na čem se většinou v pokojích sedí, nudná věc, o které jsem si do dneška myslela, že se nedá napsat dost dobrý blog.
Alice Kopřivová
Den zavřených dveří...
....s klikou, koulí, dveří lítacích a šoupacích, prostě těch, o kterých se dají psát příběhy........
Alice Kopřivová
Bombarďáky Bridget Jonesové!
Chápající ženy, překvapení muži! Chápající ženy, ví co se kvůli parádě musí vydržet, překvapení muži pochopí, co vše dokážeme pro parádu udělat!
Alice Kopřivová
Klíště, piha a čokoláda
Určitě to znáte taky, drhnete flek na novém, pestrobarevném prostírání a pak zjistíte, že ten bílý puntík je jen barevný design a je součástí vašeho servírovacího „outfitu“.
Alice Kopřivová
Jak se máma svlékala před Švédy!
Ona prostě miluje opalování, a to tak, že se z toho stala její droga. Teď už vím, že nebezpečná nejen pro ni, ale v ohrožení i pro ostatní! A to fakt nekecám. Rozplácne se kdekoli a jakkoliv! A to taky fakt nekecám.
Alice Kopřivová
Leť si, leť!
Každý někam lítá , tedy pokud stíhá ten správný let. Fajn je, že to jde, že to leti. Já si po svých lítám "furt", letadlem občas.
Alice Kopřivová
Karpály
Po své babičce jsem toho zdědila fakt dost! Velký srdce, velký emoce, elán a zbrklost. Drobné prsty, pár chlupů na bradě.
Alice Kopřivová
Povídání v posteli
...pokud čekáte erotické vyprávění, přepněte na jiný kanál, ...pokud vám stačí láska, prosím, zůstaňte!
Alice Kopřivová
Jak jsem šla na Karla….
Od čtyř a úplně vyprodáno? Nikdy jsem nebyla na odpoledním promítání českého filmu, abych dva dny předtím brala poslední lístky a po filmu stála deset minut frontu na čůrání.
Alice Kopřivová
Dnes je rovno Dovolené!
.... dovolená na ranní oběhnutí lékařů. Nakonec ale nikam nejdu. Mám dovolenou a nechce se mi vstávat. Takže důvod, proč si beru dovolenou je pryč.
Alice Kopřivová
Viva Victoria
Victoria znamená vítězství. Omlouvám se pánové, ale tento blog bude směřovat spíš k ženám. Před měsícem jsem si objednala luxusní podprsenku.
Alice Kopřivová
A zelený mužík zatleskal.
Před pár dny se mi svěřila známá, že si na zahradu pořídila kameninového vodníka. Decentně jsem se usmála a diplomaticky ji pochválila. V duchu jsem si říkala, že tohle já nikdy.
Alice Kopřivová
Promočená promoce!
Když si pyšná matka prozpěvuje po ránu v koupelně Gaudeamus Igitur. když už týden loví ve skříni vhodný kostým a když vážení hábilisové jsou fakt vážení - je tu prostě poslední týden v červnu a ten je ve znamení státnic a promocí.
Alice Kopřivová
Tak jsem ho našla.
...ano, našla. Ztratila, upálila, vyvařila a utopila. Přesný sled je možná pomotaný, ale i tak, doba covid přináší spoustu změn, třeba dnes se mi rozlepily boty. Taky utopit, vyvařit a spálit?
Alice Kopřivová
Co si trochu zařvat!
Ne, nebojte se, ne bolestí, ne bezmocí. Prostě je teď třeba zrovna ten správný čas na to, se vykřičet. Někdy je to terapie, někdy je to jen puštění žilou emocí, někdy to může, ...a trochu pomůže. Zařvat si!
předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
- Počet článků 97
- Celková karma 18,77
- Průměrná čtenost 1209x
V roce 2010 jsem vydala knížku "Povidání pro kamarádky". V roce 2015 nakladatelství Jota vydalo moji druhou kníhu "Nejsem namalovaná".