Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Hody, hody,……Kde-jsi?

17. 04. 2017 11:48:24
"Kde-jsi“ je český překlad jména mé 15leté yorkshíračky. Je riziko, dávat cizí jména psům? I když...? /úsměvný smajlík - úsměvný!/Ze jména Casey /čteno Kejsí/ - jedna moje babička udělala Dej- si a druhá Kde- jsi!

Jsou velikonoce a já jsem moc ráda, že mám Casey.

Ale byly vánoce! To, že nám pejsek chodí po bytě, na tom samozřejmě není nic zvláštního a už vůbec nic, co by stálo za to – hodit na papír a psát o tom.

Nojo, jenže, ona pochoduje, ve svém požehnaném věku... / každý rok se prý u pejsku násobí sedmi, tj. 15x 7= no nazdar!/ hlavně v noci! Přes den většinou spí spánkem psím a v noci? V noci na to vlítne.

Hlavně v noci! A vzhledem k tomu, že nemáme absolutně NIKDE koberec, její stepařské výkony psích drápků, po dřevěných podlahách, jsou slyšet i s ozvěnou u nás – možná i u sousedů - podsousedů – /myšleno sousedů – bydlících pod námi/, // vtipný smajlík//.

Takže drápky, podlaha a hlavně v noci! Výsledek je, že já nespím. Manžel bez problému spí. Poslední dny už nespím, jen díky tomu, že čekám, kdy začne turistiký pochod naše psa. Přemýšlím, že ji na krk pověsím krokoměr, protože stoprocentně trhá noční, psí rekordy. Ale já ksakru stále nespím. Zkoušela jsem pozavírat všechny dveře a nechat ji pochodovat jen v předsíni a kuchyni. Taky to je slyšet, ale tlumeně. Budiž! Jenže ta naše mrcha měla pocit, že jí ubírám jednu turistickou trasu a tak se škrábáním, následně bušením packou a snad i čumákem, ve finále i vytím, začala domáhat okamžitého uvolnění trasy! Vytí budí manžela, možná i zbytek domu a tak se dveře zase pootevíraly. Tentokrát i s patřičným komentářem mého muže.

„Jsi normální?“

Klap-klap, ťuk-ťuk, klap-klap......ťukťukťukťuk – /to i popoběhne/ - ...pokračuje.

Na internetu jsem našla psí ponožky. Jupí!

Jsou i protiskluzové! Super! Ťukla jsem na nákupní košík a jedny – růžové s kytičkami objednala. K vánocům.

U stromečku na Štědrý den = pohledy manžela...syna... i jeho přítelkyně, jsou překvapeni? Co překvapeni, zděšeni!

"Co to je?"

„Hurá!“

Byl pro změnu můj pohled, když se mi podařilo mezi hromadou zmačkaného vánočního papírů od dárků, narvat na všechny čtyři nohy psa – růžové ponožky.

Nestepovala, při chůzi bylo ticho! Žádné tukání do podhlahy, žádné klap, klap....nic!

Tleskám – vyhrála jsem! Vyspím se!

Sice chvíli chodí hodně nepřirozeně, dokonce nožky zvedá do takové výšky, že občas i přepadává. Ale neklape! Manžel na mě vrhá vražedné pohledy. Ale po chvíli už není problém, ani s přepadáváním ....

Chytrá holka!

Říkám jí i sobě!

Jsou velikonoce! Od vánoc uplynul nějaký čas. Ponožky manžel dávno vyhodil, dívat se na degenerování psího života v růžových ponožkách – nedokázal. Já si pořídila špunty do uší – když už to na mě/na ní přijde a nedávám to – narvu si do uší špunty "proti chrápání".

ALE!!!!!!!

Před týdnem mi muž volá do práce!

„Volej veterinu!“

Když už volá můj muž, je zle! A bylo! A šlo to fofrem! Okamžitě odjížím z práce.

- telefonát - veterina - vyšetření – čekání – operace!

Další dlouhé čekání – nejistota v očích veterináře, sester, NÁS....Casey, – možná dá operaci, možná dá pooperační léčbu – možná, možná, možná......

Má svých, lidských 105 let – psí babičko – bojuj!!! Prosím!

Sedím u ní a po lžičkách se do ní snažím dostat alespoň pár kapiček vody.

Najednou je nemyslitelné, že by už nebyla, že bych už v noci neposlouchala její stepařské umění. Bože!

Hodinová operace, dva dny příšerného čekání – jestli to dá.

Převazy, injekce, převazy – čekání.

Vyhodila jsem své špunty do uší..., ksakru! Těším se na její noční chození. Casey – choď, stepuj!!!! Zatím jen leží!

Je velikonoční pondělí – celou noc už chodila!

Blaze se mi spalo, blaze - při jejím stepování, ke kterému se zase vrátila! Jak krásně s mi spalo, když nebylo hnusné hrobové ticho, ale jeji tlapičky, drábky opět ťukaly o dřevěné podlahy!

Casey, Dej si! ...... Kde jsi ? ...Stepuj!!!!!

Veselé velikonoce, všem!!!!! Važme si všeho „samozřejmého“, co v životě máme!

Vaše Alice

Autor: Alice Kopřivová | pondělí 17.4.2017 11:48 | karma článku: 15.50 | přečteno: 445x

Další články blogera

Alice Kopřivová

Je stále děsný horko.....

a moje mamka je chalupě sama, telefon už má tři dny nedostupný. Je jí přes sedmdesát. Ne, nemám o ni strach. Při její vitalitě? Jenže co kdyby...

22.6.2017 v 19:01 | Karma článku: 20.01 | Přečteno: 762 | Diskuse

Alice Kopřivová

Každá máme toho svého.... gynekologa!

Je hodně toho, čím nás náš běžný život vysiluje - trocha nadsázky s humorem sem tedy opět snad patří. A tak to na sebe zase prásknu!

4.6.2017 v 18:08 | Karma článku: 20.81 | Přečteno: 1368 | Diskuse

Alice Kopřivová

Do postele s cizím chlapem nelez!

Je to jen rčení? Nebo jsem to jen teď vymyslela? Každopádně pokud se to přihodí, je to pěkný mazec. /smajlík

2.4.2017 v 19:21 | Karma článku: 24.19 | Přečteno: 5248 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Alena Damijo

Kniha z blogů – o Anglii hezky česky

Vždycky jsem ráda psala. Nejdřív slohy, pak dopisy, s rozvojem e-doby také e-maily a nakonec blogy tady na idnes.cz. Nejvíc mě psaní chytlo, když jsem přijela sem do Londýna, a začala se e-šířit o tom, jak se tady žije,

26.6.2017 v 13:00 | Karma článku: 6.43 | Přečteno: 166 | Diskuse

Kateřina Lužná

Chovejte se k těhotným hezky, jinak bude zle! Jim.

Krátký monolog volně zpracovaný podle vyprávění mé kolegyně, která v autobuse narazila na obzvláště vypečený exemplář nevychovaného exota. Nepustíš (sednout)? Zaplatíš.

25.6.2017 v 10:17 | Karma článku: 37.42 | Přečteno: 1685 | Diskuse

Barbora Pangrácová

Když Brok a já cvičíme jógu

Příběhy ze života s bláznivým štěnětem Brokem, který nikdy nespí a jeho životním zájmem je udělat co největší lumpárnu. Ty příběhy, které zná asi každý klasický pejskař.

23.6.2017 v 11:36 | Karma článku: 9.16 | Přečteno: 266 | Diskuse

Iva Votočková

Z deníku Bridget Jonesové: Sluníčko svítí, vzduch krásně voní a bagry štěbetají

Objevil se u nás nový živočišný druh. Je větší než slon a štěbetá jako hejno ptáků. Obývá vyschlé rybníky a s největší pravděpodobností se živí romantickými dušemi. Tedy tu moji málem sežral. ;-)

23.6.2017 v 10:57 | Karma článku: 10.18 | Přečteno: 267 | Diskuse

Alice Kopřivová

Je stále děsný horko.....

a moje mamka je chalupě sama, telefon už má tři dny nedostupný. Je jí přes sedmdesát. Ne, nemám o ni strach. Při její vitalitě? Jenže co kdyby...

22.6.2017 v 19:01 | Karma článku: 20.01 | Přečteno: 762 | Diskuse
Počet článků 51 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 881

Chci úsměvy, ale  i smutné chvilky zamyšlení, příběhy, které nás naplńují a nutí žít. Je mi sedmačtyřicet a jsem obklopena lidmi, kteří mi život zpestřují, jsem jim za to vděčna. Od mládí jsem si psala deník, skoro deset let. Možná i proto jsem už tehdy brala život až moc vážně. Zůstalo mi to dodnes, všechno až moc detailně řeším, pitvám a hlavně se stresuji zbytečně z toho, co bude, i když to stejně neovlivním. Každopádně to má i svá pozitiva, snažím se celý život absolutně vychutnat a naplno prožít každou minutu, jako kdybych stále vnímala nenávratnost času. Všem kteří se svými příběhy v mých knihách objevují upřímně děkuji. Něco úžasného – lidské osudy jsou velmi často sobě tak podobné, nevyzpytatelné, asi i dědičné a velmi barvité, jen jim prostě trochu pomáháme – kořeníme je. Sama jsem občas „v šoku“ co může vzniknout za příběhy – chaotické, vtipné, někdy strhující. A o tom já píši. Záznamy z mého života „MEA CULPA“, příběhy které mi dávají šanci psát.“A o tom to vše je!“

V roce 2010 jsem vydala knížku "Povidání pro kamarádky". V roce 2015 nakladatelství Jota vydalo moji druhou kníhu "Nejsem namalovaná".



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.