Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Bábiško, tak zase za rok Vary!

10. 07. 2017 12:31:35
Tak nějak přejmenoval Jeremy Renner našeho Barťáka, když se pral s češtinou na sobotním udílení cen MFF Karlovy Vary. Ale je to pěkné, ne? //škodolibý smajlík... Bábiško!

Lhala bych, kdybych řekla, že mě každý rok nezajímá dění fesťáku. Každopádně prioritou jsou pro mě určitě jen filmy a jejich zastoupení. To mě fakt baví.

Jsi profík / Barťáku

Tys byl taky dobrej /režie Křižáčka, Václav Kadrnka

Před tebou smekám / režisér Václav Vorlíček

Komedie, thriller...láska? palec nahoru / oceněný film Čára Petera Bebjaka

....ty bys měl vyplivnout žvejku, než vylezeš na podium...

... a ty vyndej ruce z kapes, když mluvíš / aha, promiň, ty je máš obě zlomené.

Letos prý byl festival nudný - postěžovali si modní kritici. Nedostatek modelek, nekonal se žádný velký trapas nebo obvyklý bujarý večírek, končící nočním koupáním v kašně.

No a proč ne? No a proč taky!

Aha - chudácí čtenáři bulvárů. Milovníci filmů, a ať to byli hosté typů hvězd či obyčejní baťůřkáři, ti spokojeni byli. Ano, i já si přišla na své.

Nebudu si nic nahlávat, miluji atmosféru holywoodských hvězd a červený koberec. I já do Varů jezdím.

A že tam byla letos nuda?

Vedro, snad jako každý rok. Snad už to k Varům patří. Nové boty. Kožené. Jasně už vidím své čtenáře, jak silně prohlašují - to je blázen - v nových botách na celý den a na boso. To jsem totiž ještě nenapsala. Ohradím se ale, ano, sice na boso, ale boty kožené a jen pásečkové sandály. Tak kde by sakra mohl vzniknout problém? Laciný fakt nebyly a jevily se i jako "bačkorovitého typu".

Už při prvních zastávkách v Klášterci, tam se můj muž narodil a ve Františkovkách, tam můj muž jezdí do lázní, jsem cítíla, že dva řemínky nejsou úplně tak v pořádku.

Ve Varech jsem se smiřovala s tím, že bohužel budou asi ne dva, ale možná i čtyři puchýře. Ale za Vary to stojí. Hrdě jsem se i tak přesunula k Thermálu a později i na kolonádu. Usadili jsme se na kávu do jedné z místních kaváren, kousek od Puppu. Kousek od nás seděl Honza Svěrák. Lehce jsem zasyčela, když jsem se snažila pod stolem své kouzelné kožené sandálky sundat. Puchýřů jsem napočítala už pět. I na chodidle ? Tak to se může stát fakt jen mě? Můj muž se mi opět snažil udělat asi půlhodinovou přednášku o tom, jak jsem nezodpovědná./ jako ostatně vždy, když mám nějaký ten karambol/. A ano, slyším i Vás..../kající se smajlík

Sebral se a odešel. Odešel hledat drogerii, lékárnu, hotelovou recepci, prostě někoho, kdo mu prodá, dá velký počet náplastí. Dopíjela jsem si svoji kávu, bosa a čekala.

Usmívala se na svět a přemýšlela, jestli by bylo opravdu velké faux pas / "fopá"/, jít už jen bosa. Objednala jsem si dvojku bílého a dál čekala.

Přišel, bez náplastí. Sklo, porcelán, luxusní kabelky, suvenýry....s puchýři tu prostě nikdo nepočítá. Nepočítali , že přijedu ?

No nic, bosa tedy zatím ne. Manžel si objednává ještě jedno preso a je za mě nervózní.... a já vymýšlím plán "b".

Ubrousky! Pan Svěrák se nedívá a já pečlivě přikádám na postižená místa papírové ubrousky od kávy, míst je už sedm a vypadají příšerně - některé puchýře už i praskly, takže i krev je na pořadu dne.

Platíme, odcházíme. Galantně procházím zahradní kavárnou a z bot mi nečouhá sláma, ale papírové kapesníky. Pár jich ztrácím cestou a pár po chvíli vyhazuji sama. Jsem tam, kde jsem byla, co krok, to bodnutí nožem. Jenže, já si ty Vary prostě nezkazím. Chci si projít vše. Jsme u Vřídla a kupuji si teplou oplatku. Manžel přemýšlí, že mě ponese. Ne, to bych mu nemohla udělat, a tak na jedné recepci místního hotelu - mají kromě pohledů a suvenýrů .... i náplasti. Dětské. Po chvíli odcházíme a jám mám pro změnu nožky plné dinosaurů, autíček, letadýlek a co já vím, čeho ještě. Hlavně pěkně vybarvených. Vypadám hůř, než s papírovými kapesníky. Chvíli jsem naprosto spokojená. Ulevilo se mi od řezavé bolesti a chodím. Ale opravdu jen chvíli. Dětské samolepky! Né náplasti - to totiž náplasti v žádném případě nejsou - opadávají, všechny . A snad rychleji, než kapesníky. Po chvíli už brázdím kolonádu opět "naostro"!

Usedáme do jedné místní restaurace na oběd, číšník sice mluví dost lámaně česky, ale je to můj rytíř s velkým "R", k obědu mi totiž přinesl nejen oběd, ale klasickou krabici s plně funkční náplastí. Evidentně v kuchyni vypáčil lékárničku, vybavenou ještě za totáče. Když přinese i nůžky - kromě oběda, stříhám, lepím - mám skvostný pocit, sice mu z toho kilometru náplasti, co byla v krabičce nepředávám skoro nic,ale spropitné je štědré a můj "uspokojený" úsměv - mluví za vše - letost moje Vary vyhrál "on"...tvrdím to i po hodině, po dvou hodinách i večer doma, kdy mi dokonce náplasti jsou velmi, velmi těžce odlepit.

Vary byly opět krásný, skvělé počasí, úžasná atmosféra, úroveň festivalu, bezprostřednost, skvělí hosté, super filmy, Barťáku - vlastně Bábiško, děkuji ti za ně. A já ? Já mám teď naštěstí čtrnáct dní dovolenou, "naboso".... první boty si totiž obuji až za čtrnáct dní - do práce.

A tak neklesejme na mysli, kdykoliv, kdekoliv - vše se dá zvládnout a požitkářsky užít.

Mějte se báječně!

Vaše Alice

Autor: Alice Kopřivová | pondělí 10.7.2017 12:31 | karma článku: 12.30 | přečteno: 512x

Další články blogera

Alice Kopřivová

Jak jsem dojila peřiny!

Když nemáte na chalupě přístřešek na auto, když trošku víc zaprší a když vás to prostě "nemine":...a v noci to s vámi vibruje!

20.7.2017 v 18:56 | Karma článku: 16.40 | Přečteno: 564 | Diskuse

Alice Kopřivová

Je stále děsný horko.....

a moje mamka je chalupě sama, telefon už má tři dny nedostupný. Je jí přes sedmdesát. Ne, nemám o ni strach. Při její vitalitě? Jenže co kdyby...

22.6.2017 v 19:01 | Karma článku: 21.37 | Přečteno: 884 | Diskuse

Alice Kopřivová

Každá máme toho svého.... gynekologa!

Je hodně toho, čím nás náš běžný život vysiluje - trocha nadsázky s humorem sem tedy opět snad patří. A tak to na sebe zase prásknu!

4.6.2017 v 18:08 | Karma článku: 22.24 | Přečteno: 1472 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Jitka Štanclová

A já se tak snažila!

"Fakt, holky! Málem jsem dnes duši vypustila. Ale co bych neudělala na to naše výročí. Čtyřicet let pospolu, to je dneska až nenormální jev, že jo!"

26.7.2017 v 21:16 | Karma článku: 8.94 | Přečteno: 140 | Diskuse

Karla Bennett

Nikdy neni pozde zmenit svuj zivot.

"Laska kvete v kazdem veku a nikdy neni pozde zmenit svuj zivot," rekla mi moje kamaradka "S", kdyz pred dvanacti lety potkala o devet let starsiho 59ti leteho cerstveho vdovce.

25.7.2017 v 21:29 | Karma článku: 11.72 | Přečteno: 554 | Diskuse

Daniela Bulířová

Jak uskutečnit své sny

Jak přijít na to, co vlastně od života chci? Jak najít odpověď na otázku, kterým směrem se vydat pokud zrovna stojím na rozcestí osudu?

25.7.2017 v 8:40 | Karma článku: 5.41 | Přečteno: 189 | Diskuse

Aneta Nováková

Prostituce? Snadná práce!

Ty holky se nemají vůbec špatně. Jezdí si za vydělané peníze na dovolené, kupují značkové oblečení, šperky a užívají života plnými doušky.

24.7.2017 v 19:00 | Karma článku: 20.23 | Přečteno: 1317 | Diskuse

Ivana Dianová

Sviňucha

Nejdřív jsem si ji prohlížela z dálky, no, ze tří metrů, upřesním, a zezadu. Ten účes by se mi moc líbil: rafinovaně několika odstíny téže barvy zkrášlené vlasy do půli zad, střih tip tip. Fakt paráda!

24.7.2017 v 16:24 | Karma článku: 25.82 | Přečteno: 907 | Diskuse
Počet článků 53 Celková karma 18.08 Průměrná čtenost 878

Chci úsměvy, ale  i smutné chvilky zamyšlení, příběhy, které nás naplńují a nutí žít. Je mi sedmačtyřicet a jsem obklopena lidmi, kteří mi život zpestřují, jsem jim za to vděčna. Od mládí jsem si psala deník, skoro deset let. Možná i proto jsem už tehdy brala život až moc vážně. Zůstalo mi to dodnes, všechno až moc detailně řeším, pitvám a hlavně se stresuji zbytečně z toho, co bude, i když to stejně neovlivním. Každopádně to má i svá pozitiva, snažím se celý život absolutně vychutnat a naplno prožít každou minutu, jako kdybych stále vnímala nenávratnost času. Všem kteří se svými příběhy v mých knihách objevují upřímně děkuji. Něco úžasného – lidské osudy jsou velmi často sobě tak podobné, nevyzpytatelné, asi i dědičné a velmi barvité, jen jim prostě trochu pomáháme – kořeníme je. Sama jsem občas „v šoku“ co může vzniknout za příběhy – chaotické, vtipné, někdy strhující. A o tom já píši. Záznamy z mého života „MEA CULPA“, příběhy které mi dávají šanci psát.“A o tom to vše je!“

V roce 2010 jsem vydala knížku "Povidání pro kamarádky". V roce 2015 nakladatelství Jota vydalo moji druhou kníhu "Nejsem namalovaná".



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.