Jak jsem dojila peřiny!

20. 07. 2017 18:56:27
Když nemáte na chalupě přístřešek na auto, když trošku víc zaprší a když vás to prostě "nemine":...a v noci to s vámi vibruje!

Po příjezdu jsem přeházela tašky, dobalila i manžela a psa, provedla večerní víkendový nákup a dorazila konečně na chalupu. D-o-v-o-l-e-n-á před sebou! Vybalování už probíhalo v bouřce. Manžel sice tvrdil, jako ostatně vždy, "To půjde mimo nás! To nás mine!" A.....

Opět nás to neminulo.

Předpověď počasí : mírné ochlazení,mírné bouřky, lokální krupobití.

No nic, odpočívat jsem se prostě rozhodla, to mi nic - nikdo nezkazí!

Netušila jsem však, co bude následovat. Naprogramovaný program se nekonal. A tak jsem ten náhradní nazvala „ Jak jsem dojila peřiny“.

Druhý den - dopoledne, dá se ještě vytáhnout lehátko a odpočívat - sluníčko, teplo. Odpoledne -

začíná se zatahovat, je divné dusno!

Manžel stále, při pohledu na oblohu tvrdí, že nás "to" mine.

Je dusno, jako před koncem světa. Tma, nedýchatelno, divné ticho, list na stromě se nepohne.

A pak?

Zvedl se vítr, po pár minutách se změnil ve vichr a z nebe místo kapek deště začaly padat kroupy. Tedy kroupy - velikosti pingpongových míčků. Smršť pingpongových míčků, kterých byla okamžitě plná zahrada. Na terase se dokonce odrážely a jako neřízené střely létaly všude okolo, až do výšky oken. Příšerný kravál! Manžel přestal konečně tvrdit, že nás to mine. Na poslední chvíli jsme stihli uklidit vše, co vypadalo, že by mohlo uletět nebo mohlo být zničeno palbou pingpongových míčků.

Auto!

Ano, auto! Naše pohledy se střetly. Můj výhružný - protože už čtyři roky dáváme dohromady garáž a díky stavebním úpravám a všem možným povolením - ještě pořád nestojí. Ano, ano, teď výhružný pohled směrem k manželovi. V duchu : "Ty za to můžeš, ty!"

Ten jeho pohled byl ale rychlejší - směrem k ložnici. Tak a teď by čtenáře mohlo napadnout, co jiného dělat při bouřce, než hupnout do peřin, že? Jenže mého muže v okamžiku momentálního vyřešení situace,..... ksakru jde o auto, ne? - nenapadlo nic lepšího, než na něj rychle nanosit všechny peřiny. Moje peřiny! Božé, máme bazén, máme terasu...."furt se u nás betonuje" a na auto střechu nemáme. Maminko, promiň, byla jsi hlavní sponzor protialergeních, kvalitních peřin. Na sundávání povlaků nebyl čas. Byl to boj s časem. Běhání k autu s peřinami bylo příšerný. To, co padalo z nebe dávalo neskutečný rány a uchránit se - prostě nemožné. Deštník, dvě čepice....zimní bunda...Já ne, můj muž, já nevěřícně stále ve dveřích....

Zkrátím průběh přikrývání auta peřinami, které neustále vítr odkrýval.

Poslední, na co si pamatuji je, že jsem promrzlá a promočená. Stojím pak už s manželem u okna, držím našeho již nervově zhrouceného yorkshiera a čekám na konec. Zda vůbec nějaký bude. Bouřka po dvaceti minutách končí. Zahrada se mění ve skleněnou nádheru.Do sněhově bílých kuliček se už opírá sluníčko. Začínají rychle tát a jsou pro změnu krásně průsvitné, chůze v nich připomíná chůzi ve skleněnkách, v duhových kuličkách. Bože, i cikají jako opravdové sklo. Beru si holiny, protože se vše začíná měnit ve sníh, který mám skoro ke kotníkům. Na cestě se jako v pohádce, v bílém oparu objevuje skupinka dětí s rodiči. Nejsou vůbec mokří. Jako to ? Děti se začínají koulovat a řvou na sebe "Hele tady napadnul sníh!" Rodiče se také diví a zastavují se u nás. Já v holinkách vytahuji koště z kůlny.

"Co se tu stalo?" ptají se nevěřícně. Děti se stále válejí ve sněhu.

"Bouřka!" odpovídá manžel a ukazuje směrem na naši zahradu.

"My jdeme z Hřenska a nikde nic!"

Okamžitě si vzpomínám na manžela hlášku - "To nás mine!"

Ano! Minulo to celý zbytek Českého Švýcarska!

Romantický pohled na koulujicí se děti pak přehluší pohled na naše auto.

Rodinka odchází a přeje nám pevné nervy při uklízení. Stále jdou směrem - kde je sucho, sluníčko..!

My odstraňujeme napadané větve. Začínáme "uždímávat" co se dá. Jsem vyřízená, protože nevím, kde a co mám dělat, s čím začít.....Zatápíme všude, kde se dá...pereme, ždímeme a sušíme všude, kde se dá. Ze dvou místností se okamžitě stává jedna velká sušárna. Šest velkých peřin a povlaků, děs! I po velkém ždímání stejně všude teče voda. Peřiny neustále otáčím a růžky "uždímávám" už do nádobí, které stavím tam, kde se začínají dělat louže, louže velmi rychle přibývají. Finále sušení tedy vypadá tak, že se po místnostech pohybujeme přeskakováním po židlích, podlézáním stolů a vyhýbání se lavůrkům s kapající vodou. Abych sušení pomohla, lezlu po zemi - po čtyřech a růžky do mističek ždímu. Připadám si že plním normy v dojení, dojím růžky peřin . A že se daly dojit až do druhého dne.

Z večerních zpráv jen zaslechnu , že u Karlových Varů bylo dnes zemětřesení.

"No nazdar!" říkám si - co je proti tomu dojení, totálně vymlácená skalka, lehce vytopená chatka mého syna a moje růže /smutný smajlík/ ty taky nepřežily.

Naštěstí ale hlásí, že to byly jen lehké otřesy.Paní v televizi říká, že se jí jen chvělo nádobí v kredenci. Nic víc.

V noci mě budí chvění. Lehké vibrování. Po dnešním zažitku, po informaci z Varů !!?? Zemětřešení?

"Fakt vibruju!" šeptám si pro sebe.

Sedám si na postel. "CCCCCCCC" hlasitě zdrůrazňuji písmeno "C"!

Manžel se otáčí na bok a vibrace přestává.

Ještě slyším slabé chrápání. Ale to už chrápe náš pes!!!

Všem krásné prázdniny!

Vaše Alice

Autor: Alice Kopřivová | čtvrtek 20.7.2017 18:56 | karma článku: 19.46 | přečteno: 833x

Další články blogera

Alice Kopřivová

Až i vás posere pták!

Když tě potká ptačí nehoda, ...no prostě tě posere pták, říká se, že to přináší štěstí, tak něco podobného potkalo dnes i mě. Navíc, pták si nevybírá a já dnes taky úplně ne!

26.1.2024 v 21:37 | Karma článku: 18.51 | Přečteno: 472 | Diskuse

Alice Kopřivová

Co nám vadí při létání?

....a tak toho je celkem hodně, ne? Včera jsem v rádiu poslouchala zajímavou topku deseti věcí, které nás obtěžují v letadle, zbystřila jsem a občas se fakt bavila....

20.10.2023 v 14:46 | Karma článku: 19.97 | Přečteno: 532 | Diskuse

Alice Kopřivová

Marně hledám - cokoliv!

Někdo hledá smysl života, já klíče, mobil nebo brýle. Pro co jdu do ledničky? Ptám se, když ji otevírám. Přemítám hrůzou v autě, co ta žehlička. Znáte to?

27.9.2023 v 13:05 | Karma článku: 13.99 | Přečteno: 354 | Diskuse

Alice Kopřivová

Adrenalin - útok nebo útěk!

Adrenalin je základním hormonem stresové situace.Vyznačuje se zúžením periferních cév, urychlením srdeční činnosti, rozšířením zornic a aktivací potních žláz. A tohle všechno já běžně znám a mám.

6.8.2023 v 18:46 | Karma článku: 10.88 | Přečteno: 289 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Lenka Prokopová

Jarní prázdniny

Máme za sebou jarňáky. Čas, kdy se rodiny přesouvají do jiných regionů nebo do Alp. Čas, který český rodič zpravidla tráví se svými ratolestmi zimními radovánkami. Čas, kdy můžeme být jako rodina spolu.

18.3.2024 v 22:47 | Karma článku: 6.60 | Přečteno: 136 | Diskuse

Ivana Dianová

Dvě ženy v jedné posteli

Je to méně přirozené než když se v posteli nachází muž a žena? Zažila jsem oboje a zjistila, že přirozené jsou obě možnosti, ale s mužem je to jednodušší.

15.3.2024 v 0:14 | Karma článku: 27.15 | Přečteno: 987 | Diskuse

Jana Kozubíková

kOmický blog CDLXXVII.

Společenský život je osvědčeným lékem na splíny, byť v aktuálním abstinenčním modulu s omezenou účinností.

14.3.2024 v 20:31 | Karma článku: 12.46 | Přečteno: 225 |

Lucie Vacková

Viléme, Hynku, Jarmilo! Co to jen na mě leze?

Postupně jsem vyloučila chřipku, virózu, anginu, kovid, neštovice, černý kašel, vši, svrab i záškrt - prostě všechno, co může jeden schytat, pokud pracovní dny tráví v narvané školní třídě.

14.3.2024 v 17:21 | Karma článku: 17.17 | Přečteno: 341 | Diskuse

Lenka Prokopová

Máme psa aneb Moje psí omyly

Říká se, že pes je nejlepší přítel člověka. Pořídili jsme si tedy nejlepšího přítele. Zatím to vypadá, že je to přátelství naoko.

12.3.2024 v 12:11 | Karma článku: 21.46 | Přečteno: 560 | Diskuse
Počet článků 97 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1200

Úsměvy, ale  i smutné chvilky k zamyšlení, příběhy, které nás naplňují a učí žít. Jsem ráda obklopena lidmi, kteří mi život zpestřují, jsem jim za to vděčna. Od mládí jsem si psala deník, skoro deset let. Možná i proto jsem už tehdy brala život až moc vážně. Zůstalo mi to dodnes, všechno až moc detailně řeším,  i když to stejně neovlivním. Každopádně to má i svá pozitiva, snažím se celý život absolutně vychutnat a naplno prožít každou minutu, jako kdybych stále vnímala nenávratnost času. Všem kteří se se svými příběhy v mých knihách objevují upřímně děkuji. Něco úžasného – lidské osudy jsou velmi často sobě tak podobné, nevyzpytatelné a velmi barvité, já  jim jen   trošku  pomáhám, když o nich píši  – kořením je. Příběhy  chaotické, vtipné, někdy strhující. To zbožňuji. Záznamy  života „MEA CULPA“, příběhy které mi dávají šanci psát.“A o tom to vše je!“

V roce 2010 jsem vydala knížku "Povidání pro kamarádky". V roce 2015 nakladatelství Jota vydalo moji druhou kníhu "Nejsem namalovaná".

Nutný výchovný pohlavek, souhlasí Bouček i Havlová s přerušením projevu na Lvu

Moderátor Libor Bouček ostře zareagoval na kauzu ohledně délky proslovu režisérky Darji Kaščejevové na předávání cen...

Švábi, vši a nevychované děti. Výměna manželek skončila už po pěti dnech

Nová Výměna manželek trvala jen pět dní, přesto přinesla spoustu vyhrocených situací. Martina ze Znojma se pokoušela...

Vyzkoušeli jsme podvod z Aliexpressu. Může vás přijít draho, i po letech

Nakoupili jsme na Aliexpressu a pěkně se spálili. Jednu USB paměť, dvě externí SSD a jeden externí HDD. Ve třech...

Chtěli, abych se vyspala s Baldwinem kvůli jeho výkonu, říká Sharon Stone

Herečka Sharon Stone (66) jmenovala producenta, který jí řekl, aby se vyspala s hercem Williamem Baldwinem (61). Měla...

Byla to láska na první pohled, říká hvězda Gilmorek o manželství s modelkou

Milo Ventimiglia (46), představitel Jesse ze seriálu Gilmorova děvčata nebo Jacka Pearsona ze seriálu Tohle jsme my, je...