Pekelně vyběhaný telefon!
Na roční preventivní prohlídce štítné žlázy mě postavili na váhu. Omdlela jsem!! Ohromnými, hnusnými a tučnými číslicemi na mě červeně řvala „moje“ váha. Ani pod omluvou lékařky, že je přece rouškové období kynutí, se mi neudělalo líp. Představa, že tolik můžou třeba vážit tuny vrásek, kterých mi teď po padesátce přibývá ?.....NO, a ne? Ani tím, si to neomluvím? Oprášila jsem tedy boty na běhání, našla starou bejsbolku, našla hlavně po tolika letech odvahu a odjela na stezku - běhat. Kšilt naražený hodně do čela, maskovací sluneční brýle a u krku volně rouška. Identifikace mé osoby – nemožná. Během půl hodiny promočená potem, flekatá s přípravou na infarkt, ale spokojená. I nohy se mi podlamovaly „spokojeností“, že jsem si při přezouvání bot musela sednout až do kufru auta. Adrenalin pak byl, se z něj po přezutí zase dostat ven. Cestou domů - nepoznal mě soused, nepoznala mě matka, vnuk ani snacha. Je to dobrý, můžu se chodit ničit. Doma jsem při večerním štrachání objevila starý mobil, ten, který jsem někdy před deseti lety na běhání vozila. Nabušený možná i třiceti alby dobrý muziky – nostalgie! Skvělý, říkám si. Takže místo zpívání ptáčků a šplouchání vody / běhám podél řeky/, budu teď poslouchat muziku. Problém ale stejně nastal, sluchátka! Starý telefon stávkoval a spárovat se s novými prostě odmítnul. Varianta, že budu vyřvávat ne do sluchátek, ale rovnou do éteru mi byla zamítnuta. Kým? Mým svědomím. V rámci dopoledních pracovních schůzek jsem objížděla i prodejny s příslušenstvím k mobilům. Všem jsem svědomitě ukazovala můj úlovek - historický unikát. „No tak? Pasuje mi ke ksichtu!“ Společně, většinou s mladými a trpělivými prodavači, jsme hledali, i po skladech, stará.., zapomenutá…, obyčejná sluchátka. Jedna se našla! Podařilo se, vyzkoušelo se, zaplatilo se a jelo se! Telefon i s novými sluchátky jsem hodila do kabelky a odjela na pracovní schůzku. …..Sedím na pracovní schůzce, během které slyším tlumenou, decentní hudbu. Já i ostatní si kontrolujeme mobilní telefony. Pohledy si navzájem říkáme „Já Nic“. Dívám se do vedlejší kanceláře. Tam taky Nic. „Tak asi něco z venku!“ vzdáváme se hledat zdroj. Přeci jen je to opravdu velmi tlumeně. Jedu v autě, poslouchám zajímavý rozhovor Radiožurnálu a opět slyším tlumenou, decentní hudbu. Zkouším vypnout a zapnout rádio, Jsem přepracovaná, jsem magor? Opět si prohlížím svůj mobil, žádný hovor, nic….. Kupuji si na benzínce kafe, stojím a poslouchám. Lidé se dívají, co poslouchám. Lidi, já nevím! „Zase!!“ „Bože, kdy to skončí!“ Sedám zpět do auta a pouštím si hodně nahlas Lucku Výbornou a jejího hosta. Soustředím se na Lucku, na hosta, na cestu a dopravní situaci, ….přestávám vnímat „tlumenou, decentní hudbu“… Večer mě upozorňuje můj muž, že nám v šatně něco vrčí. „Vrčí?“ ptám se už vyřízená. Vzteky vysypávám celý obsah své kabelky. Do háje! D-o-p-o-l-e-d-n-e! Ano dopoledne, jsem po odzkoušení sluchátek prostě ve svém nově objeveném, běžeckém mobilu zapomněla vypnout přehrávání. Vypadla jsem z prodejny a můj svalnatý, běžecký mobil mě nezklamal, jel do roztrhání baterie,…. jel celý den…. Ne nejsem blázen, který už má slyšiny, jsem normální běžec středního věku, který si perfektně rozchodil starý telefon. Možná, možná ale raději občas budu běhati i při zpěvu ptáku, jako teď… Všem prima den!!!
Alice Kopřivová
Až i vás posere pták!
Když tě potká ptačí nehoda, ...no prostě tě posere pták, říká se, že to přináší štěstí, tak něco podobného potkalo dnes i mě. Navíc, pták si nevybírá a já dnes taky úplně ne!
Alice Kopřivová
Co nám vadí při létání?
....a tak toho je celkem hodně, ne? Včera jsem v rádiu poslouchala zajímavou topku deseti věcí, které nás obtěžují v letadle, zbystřila jsem a občas se fakt bavila....
Alice Kopřivová
Marně hledám - cokoliv!
Někdo hledá smysl života, já klíče, mobil nebo brýle. Pro co jdu do ledničky? Ptám se, když ji otevírám. Přemítám hrůzou v autě, co ta žehlička. Znáte to?
Alice Kopřivová
Adrenalin - útok nebo útěk!
Adrenalin je základním hormonem stresové situace.Vyznačuje se zúžením periferních cév, urychlením srdeční činnosti, rozšířením zornic a aktivací potních žláz. A tohle všechno já běžně znám a mám.
Alice Kopřivová
Řeklo by se, zuby – nehty…
..žádná politika, žádný americký triller, žádná česká komedie ani italská detektivka, horor už vůbec ne, jen obyčejný příběh, tak jak jsem to nechtěla.
Alice Kopřivová
Sedačka.....
...... obyčejný gauč, pohovka, otoman, kanape, no prostě to, na čem se většinou v pokojích sedí, nudná věc, o které jsem si do dneška myslela, že se nedá napsat dost dobrý blog.
Alice Kopřivová
Den zavřených dveří...
....s klikou, koulí, dveří lítacích a šoupacích, prostě těch, o kterých se dají psát příběhy........
Alice Kopřivová
Bombarďáky Bridget Jonesové!
Chápající ženy, překvapení muži! Chápající ženy, ví co se kvůli parádě musí vydržet, překvapení muži pochopí, co vše dokážeme pro parádu udělat!
Alice Kopřivová
Klíště, piha a čokoláda
Určitě to znáte taky, drhnete flek na novém, pestrobarevném prostírání a pak zjistíte, že ten bílý puntík je jen barevný design a je součástí vašeho servírovacího „outfitu“.
Alice Kopřivová
Jak se máma svlékala před Švédy!
Ona prostě miluje opalování, a to tak, že se z toho stala její droga. Teď už vím, že nebezpečná nejen pro ni, ale v ohrožení i pro ostatní! A to fakt nekecám. Rozplácne se kdekoli a jakkoliv! A to taky fakt nekecám.
Alice Kopřivová
Leť si, leť!
Každý někam lítá , tedy pokud stíhá ten správný let. Fajn je, že to jde, že to leti. Já si po svých lítám "furt", letadlem občas.
Alice Kopřivová
Karpály
Po své babičce jsem toho zdědila fakt dost! Velký srdce, velký emoce, elán a zbrklost. Drobné prsty, pár chlupů na bradě.
Alice Kopřivová
Povídání v posteli
...pokud čekáte erotické vyprávění, přepněte na jiný kanál, ...pokud vám stačí láska, prosím, zůstaňte!
Alice Kopřivová
Jak jsem šla na Karla….
Od čtyř a úplně vyprodáno? Nikdy jsem nebyla na odpoledním promítání českého filmu, abych dva dny předtím brala poslední lístky a po filmu stála deset minut frontu na čůrání.
Alice Kopřivová
Dnes je rovno Dovolené!
.... dovolená na ranní oběhnutí lékařů. Nakonec ale nikam nejdu. Mám dovolenou a nechce se mi vstávat. Takže důvod, proč si beru dovolenou je pryč.
Alice Kopřivová
Viva Victoria
Victoria znamená vítězství. Omlouvám se pánové, ale tento blog bude směřovat spíš k ženám. Před měsícem jsem si objednala luxusní podprsenku.
Alice Kopřivová
A zelený mužík zatleskal.
Před pár dny se mi svěřila známá, že si na zahradu pořídila kameninového vodníka. Decentně jsem se usmála a diplomaticky ji pochválila. V duchu jsem si říkala, že tohle já nikdy.
Alice Kopřivová
Promočená promoce!
Když si pyšná matka prozpěvuje po ránu v koupelně Gaudeamus Igitur. když už týden loví ve skříni vhodný kostým a když vážení hábilisové jsou fakt vážení - je tu prostě poslední týden v červnu a ten je ve znamení státnic a promocí.
Alice Kopřivová
Tak jsem ho našla.
...ano, našla. Ztratila, upálila, vyvařila a utopila. Přesný sled je možná pomotaný, ale i tak, doba covid přináší spoustu změn, třeba dnes se mi rozlepily boty. Taky utopit, vyvařit a spálit?
Alice Kopřivová
Co si trochu zařvat!
Ne, nebojte se, ne bolestí, ne bezmocí. Prostě je teď třeba zrovna ten správný čas na to, se vykřičet. Někdy je to terapie, někdy je to jen puštění žilou emocí, někdy to může, ...a trochu pomůže. Zařvat si!
předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
- Počet článků 97
- Celková karma 18,77
- Průměrná čtenost 1209x
V roce 2010 jsem vydala knížku "Povidání pro kamarádky". V roce 2015 nakladatelství Jota vydalo moji druhou kníhu "Nejsem namalovaná".