Alice Kopřivová
Ruské kolo
...je název běžkařského okruhu bílé stopy u nás. Máme to za humny, takže když napadne hodně sněhu, není co řešit a jedeme.
Alice Kopřivová
Prostě skvělé hlídání.
Hlídat si váhu, výlevy emocí a vlastně teď už i svůj věk jsem se už tak nějak odnaučila. Je to lepší. Naopak....
Alice Kopřivová
Krásná osmdesátá......
Přesně před třiatřiceti lety jsem mazala na zábavu do Chlumce. Z vesnice mi jezdil autobus jednou za hodinu a ten, co by byl už pozdě, mi ujel. Hodně jsem se rozmýšlela, jestli tím dalším ještě pojedu.
Alice Kopřivová
Naše první, společná noc….
....ze které jsem byla vyplašená a na to, že jsem přes třicet let vdaná a mám lehce po padesátce, fůru zkušeností, tak i pěkně nervózní, ...nojo, no, „poprvé“.
Alice Kopřivová
Každé ráno, dobré ráno!
Dnes zase ve spěchu.Sice jsem se naučila po padesátce vstávat o trochu dřív, někdy si jít dokonce zaběhat nebo zacvičit jógu. Jenže se pak bouchnutím domovních dveří stejně přepnu do civilizačního tempa a standardně nestíhám...
Alice Kopřivová
Pekelně vyběhaný telefon!
Život je sled přítomných okamžiků, to jsem už ale někde psala. Proč se někam hnát, proč se v něčem topit, jakákoliv současná aktivita je příjemný adrenalin. A pro mě to platí obzvlášť!
Alice Kopřivová
Moje ranní sabotáže!
Rána nám otevírají dny, tak proč sakra já, vstanu-li brzy, nejsem natěšená a nemám radost? Jsem totiž chronický odkladač všeho – i minut, kdy mám vylézt z postele.
Alice Kopřivová
Provždy nebo navždy?
V úterý mám 30 let, nemyslím věk, ale společných let se svým mužem......Jaroušem/ zamilovaný smajlík
Alice Kopřivová
Vždycky nejsem namalovaná
Dnešní makeup je rouška. Občas se ani na ulici nepoznáváme. A tak když ji na chvíli odložíme, pojďme se od srdce zasmát!
Alice Kopřivová
Baby, babči, babičky..
dnes chodí do posilovny a na plastiku, jo a taky chodí do práce. Můj vnuk má babičky dvě! Jednu tu šikovnou, která umí vše. Šít, háčkovat, péct luxusní dorty... Pak má tu druhou, tu střelenou a to jsem já.
Alice Kopřivová
Capuccino s opicí!
...když Vás mladí vyvezou, vezmou na výlet, vezmou do ZOO ...! Aneb, jak mě děti vyvenčily ? ..................................................
Alice Kopřivová
Jak jsem se loučila s Karlem
...každý to má jinak! Někdo chce, jiný ne, někdo si myslí, že je to zbytečný, někdo, že ne! Někdo rýpe do všeho, co mu je a není cizí, někomu není nic cizí.....a nerýpe vůbec!
Alice Kopřivová
Úplně obyčený příběh stavu šílenství
Proč si neporadím s radou manžela "Pospíchej pomalu!" nebo "N e p o s p í c h e j! Proč neumím jednoduše ubrat "volume"? Proč? Protože to asi my ženy občas máme v prostě v krvi.
Alice Kopřivová
Padesát odstínů mého okna!
Sedíme v kuchyni. Já a moje matka. Věkové skóre 50:73. Obě po antibiotikách. Já s čajem a medem, máma s kávou a panákem kvalitního rumu.
Alice Kopřivová
Veselé příhody z natáčení…aneb dobře upečené koledy.
Taky máte pocit, že se vždycky před vánocemi svět zbláznil? Neválčete s Ježíškem, nemračte se na stromeček ......! Je tu fajn!
Alice Kopřivová
Limitovaná edice
....přesně to mi před rokem řekli v autosalonu, když jsem si kupovala nový vůz a trošku pochybovala, zda je to právě "ON"....
Alice Kopřivová
Proč to my ženy děláme…?
Proč na ty nákupy prostě nepošleme muže...? Vtipný blog o blondýnkách, které se myslí, že zastanou absolutně vše ......
Alice Kopřivová
Benigní paroxyzmální polohové vertigo...
...pro mě do pondělí absolutně neznámá diagnóza. Měla jsem asi „z pekla štěstí“ na dobrou neuroložku, protože....
Alice Kopřivová
Žením syna....
...ne teď! Proboha! Až za čtrnáct dní ! Rozporuplný smajlík, emoce, emoce, emoce...a trošku sentimentální blog!
Alice Kopřivová
Na samotě v lese…
....mi začíná dovolená. Tentokrát si ji představuji odpočinkovou, hlásí vedra. Balím tři knížky a kupuji si nové nafukovací lehátko do bazénu. Co víc si přát, ne?
předchozí | následující |
Počet článků 97 | Celková karma 0.00 | Průměrná čtenost 1201 |
Úsměvy, ale i smutné chvilky k zamyšlení, příběhy, které nás naplňují a učí žít. Jsem ráda obklopena lidmi, kteří mi život zpestřují, jsem jim za to vděčna. Od mládí jsem si psala deník, skoro deset let. Možná i proto jsem už tehdy brala život až moc vážně. Zůstalo mi to dodnes, všechno až moc detailně řeším, i když to stejně neovlivním. Každopádně to má i svá pozitiva, snažím se celý život absolutně vychutnat a naplno prožít každou minutu, jako kdybych stále vnímala nenávratnost času. Všem kteří se se svými příběhy v mých knihách objevují upřímně děkuji. Něco úžasného – lidské osudy jsou velmi často sobě tak podobné, nevyzpytatelné a velmi barvité, já jim jen trošku pomáhám, když o nich píši – kořením je. Příběhy chaotické, vtipné, někdy strhující. To zbožňuji. Záznamy života „MEA CULPA“, příběhy které mi dávají šanci psát.“A o tom to vše je!“
V roce 2010 jsem vydala knížku "Povidání pro kamarádky". V roce 2015 nakladatelství Jota vydalo moji druhou kníhu "Nejsem namalovaná".