8mm

24. 05. 2016 16:37:55
....8mm může být malý škrábanec na autě, který mě rozhodí na parkovišti před supermarketem, 8mm může být nepatrně roztržený šev u sukně, který mě rozhodí, 8mm může být....

Dnes ráno jsem pospíchala do nemocnice na dvouletou kontrolu. Samozřejmě opět ve velkém časovém presu. Několikrát jsem objížděla areál nemocnice a sháněla místo na parkování. Hystericky jsem se narvala mezi dvě auta, jediné místo, kam si asi žádný jiný řidič netroufnul - se můj malý chevrolet vešel. No, možná právě na těch 8mm tip ťop. Přední kolo už mi z části stálo na chodníku.

Vzpomínám na podobný příběh, kdy jsem před několika lety, stejným způsobem a na poslední chvíli, ujížděla na třídní schůzky. Syn tehdy navštěvoval druhý ročník gymnázia. Tenkrát jsem se také nacpala mezi auta přibližně s 8mm rozmezím – možnost otevření dveří u auta vlevo – nulová. Utíkala jsem z práce a tak jsem utíkala i z auta, ze strany spolujezdce, na schůzku rodičů. Byla jsem přesvědčená, že vyslechnu jen to nejnutnější a v co nejkratší době se dopravím zpět – co kdyby, že? Co kdyby majitel auta vlevo dorazil dřív. Jenže jsem se jaksi „zakecala“. V největším záběru svých emocí – řešení školního výletu, zaťukali na dveře třídy dva policisté. Dotazovali se, zda z nás někdo nevlastní osobní automobil a přečetli číslo SPZ. Nikdo, včetně mě - nereagoval. Svoji SPZ dodnes samozřejmě neznám! Když už jmenovali i typ a barvu auta, došlo mi to! Sakra! Dobrovolně jsem se příhlásila a dobrovolně jsem s nimi i odešla. To, že jsem musela projít celou školou gymnazia se dvěma policisty, byla neskutečná potupa a bylo mi jasné, že i ostuda pro mého syna. Těch známých, které jsem cestou jako napotvoru potkala a hlavně, na čele jsem samozřejmě napsáno, že je to „jen za špatné parkování“ neměla. Zločinec, či dokonce vražedkyně ! Ano, tak jsem si připadala, když jsme dorazili k autu. Ta paní, co parkovala vedle mě, strašně řvala. Příšerně! Co bylo proti tomu kárání od policistů. Jemně jsem se jí snažila vysvětlit, že kdyby prolezla od spolujezce, jako já – určitě by odjela a nemusela na mě volat policii. V tu chvíli jsem měla pocit, že mě ubije i kabelkou. Policisté sehráli spíš uklidňující faktror, nechali mě vycouval a „milou“ paní odjet. Následně mi domluvili a já odjela taky. Patřičnou „čočku“, jak se říká lidově, jsem dostala od maminky ze schůzky rodičů...

A tak podobně parkuji i dnes. Dobíhám už na recepci a stíhám to skvěle. Objednání platí, sestřička v kartotéce ťuká do počítače mé jméno a předkládá mi dotazník.

„Ten jsem tu vyplňovala předloni!“ bráním se.

„Ten se vyplňuje pokaždé!“ slovo pokaždé patřičně zdůrazňuje a já zjišťuji, že nemám brýle.

Ano, ty blechy, blešky fakt bez brýlí nedám! Jsem na prsní chirurgii, sestřička mi podává univerzální „lupy“ pro slepé pacientky a mě míjí spolužák.

„Ahoj!“

„Ahoj!“ mžourám na něj přes ty příšerný brýle.

Usedám s pořadovým číslem a čekám. Každý druhý rok se moje nervozita stupňuje. Tak nějak, čím je člověk starší, uvědomuje si váhu a možnost různých onemocnění a má větší respekt vůči svému tělu.

Bliká mé číslo. Odcházím si do kabinky odložit a vstupuji do místnosti s přístroji. Tmavá místnost. V rohu na mě číhá mamograf. Další setřička bere do ruky moji kartu a otáčí se ke mně.

„Nejste spisovatelka?“

„Napsala jsem jen dvě knížky...“

„Jé, tak to jste vy!“ juchá a volá vedle na sestru něco v tom smyslu, že má na přístroji celebritu.

Je mi špatně a chci už mít vyšetření za sebou. Stojím do půl těla uprostřed místnosti.

„Jé a vy máte stejné boty jako já!“ juchá sestra dál a já se už potím u přístroje.

Přijde se na mě podívat ještě sestřička z vedlejší místnosti. Halekají, že se jim mé psaní líbí. Já jsem mile potěšena jejich přízní, ale i ráda, že už to mám za sebou. Usmívám se a odcházím se obléct.

„Počkejte si venku na výsledky pro svého lékaře!“ usmívá se sestra a pomáhá mi zapnout zip na šatech.

Čekám.

Čekám stále.

Čekám a jsem nervózní, svým způsobem si nepřípouštím nic jiného, než, že to bude dobré. Spíš mě stresuje to, že mám už skoro za půl hodiny schůzku v práci.

Čekám.

Čekám, zprávy pro své lékáře dostávají do ruky už i dámy, co byly na vyšetření za mnou.

Čekám.

Ptám se sestry, zda-li na mě nezapomněla.

Vychází znovu, opét rozdává potvrzení a mě si nechává nakonec. Bere si mě stranou.

„Vy půjdete ještě na ultrazvuk, je tam 8mm nějaké ložiško.“

Podlamují se mi nohy, vidím mlhu a jdu si zpět sednout.

Čekám.

Už je mi schůzka v bance úplně ukradená. Už vůbec nikam nepospíchám. Honí se mi hlavou všechno možný. Ksakru!

Volají mě.

Znovu stojím v temné místnosti do půl těla. Modlím se.

„Je to jen cysta!“

„To znamená, že je to v pořádku?“ šeptám.

„Anol!“ usmívá se lékařka a dovolí mi, abych se šla obléknout.

Zastavuji se, sakra rychle zastavuji své neskutečně rychlé tempo, svůj přemrštěný adrenalin...zastavuji své zbrklé emoce a dýchám. Je to dobrý! A najednou jsou všechny problémy a starosti malinké. Kašlu na ně. Jsem šťastná, že jsem zdravá.

Lezu do "hustě" zaparkovaného auta. Slibuji si, že příště pojedu dřív.

Všem úžasný, pohodový den, a věřte, že nejste v žádném případě sobci, když na sebe nekašlete, ale požitkářsky si svůj život užíváte. Zastav te se , hýčkejte se!

Vaše Alice

Autor: Alice Kopřivová | úterý 24.5.2016 16:37 | karma článku: 19.96 | přečteno: 709x

Další články blogera

Alice Kopřivová

Až i vás posere pták!

Když tě potká ptačí nehoda, ...no prostě tě posere pták, říká se, že to přináší štěstí, tak něco podobného potkalo dnes i mě. Navíc, pták si nevybírá a já dnes taky úplně ne!

26.1.2024 v 21:37 | Karma článku: 18.52 | Přečteno: 476 | Diskuse

Alice Kopřivová

Co nám vadí při létání?

....a tak toho je celkem hodně, ne? Včera jsem v rádiu poslouchala zajímavou topku deseti věcí, které nás obtěžují v letadle, zbystřila jsem a občas se fakt bavila....

20.10.2023 v 14:46 | Karma článku: 19.97 | Přečteno: 535 | Diskuse

Alice Kopřivová

Marně hledám - cokoliv!

Někdo hledá smysl života, já klíče, mobil nebo brýle. Pro co jdu do ledničky? Ptám se, když ji otevírám. Přemítám hrůzou v autě, co ta žehlička. Znáte to?

27.9.2023 v 13:05 | Karma článku: 13.99 | Přečteno: 356 | Diskuse

Alice Kopřivová

Adrenalin - útok nebo útěk!

Adrenalin je základním hormonem stresové situace.Vyznačuje se zúžením periferních cév, urychlením srdeční činnosti, rozšířením zornic a aktivací potních žláz. A tohle všechno já běžně znám a mám.

6.8.2023 v 18:46 | Karma článku: 10.88 | Přečteno: 289 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Ivana Lance

USA Georgia vs. Česká Republika

Záleží na tom, jestli jste fanoušcci amerického sladkého a studeného čaje nebo českého piva. Po čem raději sáhnete vy?

28.3.2024 v 16:20 | Karma článku: 18.52 | Přečteno: 294 | Diskuse

Jana Melišová

Nemáte nejaké drobné?

Chcel by som si kúpiť jedlo, nepomôžete mi nejakými drobnými? Otázka, pri ktorej sa mnohí tvária, že nepočujú, prípadne od dotyčného odvracajú zrak, keďže najčastejšie sa ju pýtajú ľudia bez domova nevábneho výzoru.

28.3.2024 v 12:53 | Karma článku: 27.70 | Přečteno: 416 | Diskuse

Jana Kozubíková

kOmický blog CDLXXXI.

Už měsíc mám nový vztah. "Randíme" denně mimo víkendů, ačkoli přiznávám, že myšlenky na něj mne neopouští ani o nich.

28.3.2024 v 6:00 | Karma článku: 8.75 | Přečteno: 183 |

Ivana Dianová

Billa šok

Billu navštěvuju docela často, mám ji totiž co by kamenem dohodil. Mám vůči ní spoustu výhrad, ale jít s plnými taškami pět minut, nebo jet několik stanic je dost rozdíl, což u mne hraje zásadní roli. Dnes jsem tam utrpěla šok.

26.3.2024 v 22:32 | Karma článku: 41.21 | Přečteno: 9238 | Diskuse

Lenka Prokopová

Oslava narozenin

V dávné době mého mládí se slavily narozeniny s dortem, svíčkami, babičkami, dědečky, strýčky a pratetami z třetího kolena. V dnešní době se slaví narozeninová párty hlavně s dalšími dětičkami.

25.3.2024 v 22:12 | Karma článku: 18.44 | Přečteno: 428 | Diskuse
Počet článků 97 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1201

Úsměvy, ale  i smutné chvilky k zamyšlení, příběhy, které nás naplňují a učí žít. Jsem ráda obklopena lidmi, kteří mi život zpestřují, jsem jim za to vděčna. Od mládí jsem si psala deník, skoro deset let. Možná i proto jsem už tehdy brala život až moc vážně. Zůstalo mi to dodnes, všechno až moc detailně řeším,  i když to stejně neovlivním. Každopádně to má i svá pozitiva, snažím se celý život absolutně vychutnat a naplno prožít každou minutu, jako kdybych stále vnímala nenávratnost času. Všem kteří se se svými příběhy v mých knihách objevují upřímně děkuji. Něco úžasného – lidské osudy jsou velmi často sobě tak podobné, nevyzpytatelné a velmi barvité, já  jim jen   trošku  pomáhám, když o nich píši  – kořením je. Příběhy  chaotické, vtipné, někdy strhující. To zbožňuji. Záznamy  života „MEA CULPA“, příběhy které mi dávají šanci psát.“A o tom to vše je!“

V roce 2010 jsem vydala knížku "Povidání pro kamarádky". V roce 2015 nakladatelství Jota vydalo moji druhou kníhu "Nejsem namalovaná".

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...