"Kde-jsi“ je český překlad jména mé 15leté yorkshíračky. Je riziko, dávat cizí jména psům? I když…? /úsměvný smajlík - úsměvný!/Ze jména Casey /čteno Kejsí/ - jedna moje babička udělala Dej- si a druhá Kde- jsi!
Jsou velikonoce a já jsem moc ráda, že mám Casey.
Ale byly vánoce! To, že nám pejsek chodí po bytě, na tom samozřejmě není nic zvláštního a už vůbec nic, co by stálo za to – hodit na papír a psát o tom.
Nojo, jenže, ona pochoduje, ve svém požehnaném věku… / každý rok se prý u pejsku násobí sedmi, tj. 15x 7= no nazdar!/ hlavně v noci! Přes den většinou spí spánkem psím a v noci? V noci na to vlítne.
Hlavně v noci! A vzhledem k tomu, že nemáme absolutně NIKDE koberec, její stepařské výkony psích drápků, po dřevěných podlahách, jsou slyšet i s ozvěnou u nás – možná i u sousedů - podsousedů – /myšleno sousedů – bydlících pod námi/, // vtipný smajlík//.
Takže drápky, podlaha a hlavně v noci! Výsledek je, že já nespím. Manžel bez problému spí. Poslední dny už nespím, jen díky tomu, že čekám, kdy začne turistiký pochod naše psa. Přemýšlím, že ji na krk pověsím krokoměr, protože stoprocentně trhá noční, psí rekordy. Ale já ksakru stále nespím. Zkoušela jsem pozavírat všechny dveře a nechat ji pochodovat jen v předsíni a kuchyni. Taky to je slyšet, ale tlumeně. Budiž! Jenže ta naše mrcha měla pocit, že jí ubírám jednu turistickou trasu a tak se škrábáním, následně bušením packou a snad i čumákem, ve finále i vytím, začala domáhat okamžitého uvolnění trasy! Vytí budí manžela, možná i zbytek domu a tak se dveře zase pootevíraly. Tentokrát i s patřičným komentářem mého muže.
„Jsi normální?“
Klap-klap, ťuk-ťuk, klap-klap……ťukťukťukťuk – /to i popoběhne/ - …pokračuje.
Na internetu jsem našla psí ponožky. Jupí!
Jsou i protiskluzové! Super! Ťukla jsem na nákupní košík a jedny – růžové s kytičkami objednala. K vánocům.
U stromečku na Štědrý den = pohledy manžela…syna… i jeho přítelkyně, jsou překvapeni? Co překvapeni, zděšeni!
"Co to je?"
„Hurá!“
Byl pro změnu můj pohled, když se mi podařilo mezi hromadou zmačkaného vánočního papírů od dárků, narvat na všechny čtyři nohy psa – růžové ponožky.
Nestepovala, při chůzi bylo ticho! Žádné tukání do podhlahy, žádné klap, klap….nic!
Tleskám – vyhrála jsem! Vyspím se!
Sice chvíli chodí hodně nepřirozeně, dokonce nožky zvedá do takové výšky, že občas i přepadává. Ale neklape! Manžel na mě vrhá vražedné pohledy. Ale po chvíli už není problém, ani s přepadáváním ….
Chytrá holka!
Říkám jí i sobě!
Jsou velikonoce! Od vánoc uplynul nějaký čas. Ponožky manžel dávno vyhodil, dívat se na degenerování psího života v růžových ponožkách – nedokázal. Já si pořídila špunty do uší – když už to na mě/na ní přijde a nedávám to – narvu si do uší špunty "proti chrápání".
ALE!!!!!!!
Před týdnem mi muž volá do práce!
„Volej veterinu!“
Když už volá můj muž, je zle! A bylo! A šlo to fofrem! Okamžitě odjížím z práce.
- telefonát - veterina - vyšetření – čekání – operace!
Další dlouhé čekání – nejistota v očích veterináře, sester, NÁS....Casey, – možná dá operaci, možná dá pooperační léčbu – možná, možná, možná…...
Má svých, lidských 105 let – psí babičko – bojuj!!! Prosím!
Sedím u ní a po lžičkách se do ní snažím dostat alespoň pár kapiček vody.
Najednou je nemyslitelné, že by už nebyla, že bych už v noci neposlouchala její stepařské umění. Bože!
Hodinová operace, dva dny příšerného čekání – jestli to dá.
Převazy, injekce, převazy – čekání.
Vyhodila jsem své špunty do uší…, ksakru! Těším se na její noční chození. Casey – choď, stepuj!!!! Zatím jen leží!
Je velikonoční pondělí – celou noc už chodila!
Blaze se mi spalo, blaze - při jejím stepování, ke kterému se zase vrátila! Jak krásně s mi spalo, když nebylo hnusné hrobové ticho, ale jeji tlapičky, drábky opět ťukaly o dřevěné podlahy!
Casey, Dej si! …… Kde jsi ? …Stepuj!!!!!
Veselé velikonoce, všem!!!!! Važme si všeho „samozřejmého“, co v životě máme!
Vaše Alice
