Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Bábiško, tak zase za rok Vary!

10. 07. 2017 12:31:35
Tak nějak přejmenoval Jeremy Renner našeho Barťáka, když se pral s češtinou na sobotním udílení cen MFF Karlovy Vary. Ale je to pěkné, ne? //škodolibý smajlík... Bábiško!

Lhala bych, kdybych řekla, že mě každý rok nezajímá dění fesťáku. Každopádně prioritou jsou pro mě určitě jen filmy a jejich zastoupení. To mě fakt baví.

Jsi profík / Barťáku

Tys byl taky dobrej /režie Křižáčka, Václav Kadrnka

Před tebou smekám / režisér Václav Vorlíček

Komedie, thriller...láska? palec nahoru / oceněný film Čára Petera Bebjaka

....ty bys měl vyplivnout žvejku, než vylezeš na podium...

... a ty vyndej ruce z kapes, když mluvíš / aha, promiň, ty je máš obě zlomené.

Letos prý byl festival nudný - postěžovali si modní kritici. Nedostatek modelek, nekonal se žádný velký trapas nebo obvyklý bujarý večírek, končící nočním koupáním v kašně.

No a proč ne? No a proč taky!

Aha - chudácí čtenáři bulvárů. Milovníci filmů, a ať to byli hosté typů hvězd či obyčejní baťůřkáři, ti spokojeni byli. Ano, i já si přišla na své.

Nebudu si nic nahlávat, miluji atmosféru holywoodských hvězd a červený koberec. I já do Varů jezdím.

A že tam byla letos nuda?

Vedro, snad jako každý rok. Snad už to k Varům patří. Nové boty. Kožené. Jasně už vidím své čtenáře, jak silně prohlašují - to je blázen - v nových botách na celý den a na boso. To jsem totiž ještě nenapsala. Ohradím se ale, ano, sice na boso, ale boty kožené a jen pásečkové sandály. Tak kde by sakra mohl vzniknout problém? Laciný fakt nebyly a jevily se i jako "bačkorovitého typu".

Už při prvních zastávkách v Klášterci, tam se můj muž narodil a ve Františkovkách, tam můj muž jezdí do lázní, jsem cítíla, že dva řemínky nejsou úplně tak v pořádku.

Ve Varech jsem se smiřovala s tím, že bohužel budou asi ne dva, ale možná i čtyři puchýře. Ale za Vary to stojí. Hrdě jsem se i tak přesunula k Thermálu a později i na kolonádu. Usadili jsme se na kávu do jedné z místních kaváren, kousek od Puppu. Kousek od nás seděl Honza Svěrák. Lehce jsem zasyčela, když jsem se snažila pod stolem své kouzelné kožené sandálky sundat. Puchýřů jsem napočítala už pět. I na chodidle ? Tak to se může stát fakt jen mě? Můj muž se mi opět snažil udělat asi půlhodinovou přednášku o tom, jak jsem nezodpovědná./ jako ostatně vždy, když mám nějaký ten karambol/. A ano, slyším i Vás..../kající se smajlík

Sebral se a odešel. Odešel hledat drogerii, lékárnu, hotelovou recepci, prostě někoho, kdo mu prodá, dá velký počet náplastí. Dopíjela jsem si svoji kávu, bosa a čekala.

Usmívala se na svět a přemýšlela, jestli by bylo opravdu velké faux pas / "fopá"/, jít už jen bosa. Objednala jsem si dvojku bílého a dál čekala.

Přišel, bez náplastí. Sklo, porcelán, luxusní kabelky, suvenýry....s puchýři tu prostě nikdo nepočítá. Nepočítali , že přijedu ?

No nic, bosa tedy zatím ne. Manžel si objednává ještě jedno preso a je za mě nervózní.... a já vymýšlím plán "b".

Ubrousky! Pan Svěrák se nedívá a já pečlivě přikádám na postižená místa papírové ubrousky od kávy, míst je už sedm a vypadají příšerně - některé puchýře už i praskly, takže i krev je na pořadu dne.

Platíme, odcházíme. Galantně procházím zahradní kavárnou a z bot mi nečouhá sláma, ale papírové kapesníky. Pár jich ztrácím cestou a pár po chvíli vyhazuji sama. Jsem tam, kde jsem byla, co krok, to bodnutí nožem. Jenže, já si ty Vary prostě nezkazím. Chci si projít vše. Jsme u Vřídla a kupuji si teplou oplatku. Manžel přemýšlí, že mě ponese. Ne, to bych mu nemohla udělat, a tak na jedné recepci místního hotelu - mají kromě pohledů a suvenýrů .... i náplasti. Dětské. Po chvíli odcházíme a jám mám pro změnu nožky plné dinosaurů, autíček, letadýlek a co já vím, čeho ještě. Hlavně pěkně vybarvených. Vypadám hůř, než s papírovými kapesníky. Chvíli jsem naprosto spokojená. Ulevilo se mi od řezavé bolesti a chodím. Ale opravdu jen chvíli. Dětské samolepky! Né náplasti - to totiž náplasti v žádném případě nejsou - opadávají, všechny . A snad rychleji, než kapesníky. Po chvíli už brázdím kolonádu opět "naostro"!

Usedáme do jedné místní restaurace na oběd, číšník sice mluví dost lámaně česky, ale je to můj rytíř s velkým "R", k obědu mi totiž přinesl nejen oběd, ale klasickou krabici s plně funkční náplastí. Evidentně v kuchyni vypáčil lékárničku, vybavenou ještě za totáče. Když přinese i nůžky - kromě oběda, stříhám, lepím - mám skvostný pocit, sice mu z toho kilometru náplasti, co byla v krabičce nepředávám skoro nic,ale spropitné je štědré a můj "uspokojený" úsměv - mluví za vše - letost moje Vary vyhrál "on"...tvrdím to i po hodině, po dvou hodinách i večer doma, kdy mi dokonce náplasti jsou velmi, velmi těžce odlepit.

Vary byly opět krásný, skvělé počasí, úžasná atmosféra, úroveň festivalu, bezprostřednost, skvělí hosté, super filmy, Barťáku - vlastně Bábiško, děkuji ti za ně. A já ? Já mám teď naštěstí čtrnáct dní dovolenou, "naboso".... první boty si totiž obuji až za čtrnáct dní - do práce.

A tak neklesejme na mysli, kdykoliv, kdekoliv - vše se dá zvládnout a požitkářsky užít.

Mějte se báječně!

Vaše Alice

Autor: Alice Kopřivová | pondělí 10.7.2017 12:31 | karma článku: 12.63 | přečteno: 555x

Další články blogera

Alice Kopřivová

Šatičky

Ne, že bych chtěla někoho nutit ke lhaní, a už vůbec ne, někoho kazit. Ale, každá snad máme svá tajemství. Vždyť i muži mají své dny.

5.10.2017 v 11:51 | Karma článku: 18.55 | Přečteno: 698 | Diskuse

Alice Kopřivová

Jak jsem dojila peřiny!

Když nemáte na chalupě přístřešek na auto, když trošku víc zaprší a když vás to prostě "nemine":...a v noci to s vámi vibruje!

20.7.2017 v 18:56 | Karma článku: 17.64 | Přečteno: 683 | Diskuse

Alice Kopřivová

Je stále děsný horko.....

a moje mamka je chalupě sama, telefon už má tři dny nedostupný. Je jí přes sedmdesát. Ne, nemám o ni strach. Při její vitalitě? Jenže co kdyby...

22.6.2017 v 19:01 | Karma článku: 23.04 | Přečteno: 953 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Radka Svobodová

Patříte mezi rodinné outsidery?

Někteří z nás moc dobře znají ten pocit, jaké to je, být outsiderem. Existuje mnoho lidí s osudem ošklivého káčátka, které bylo vyhoštěncem ve vlastní rodině jen proto, že ve skutečnosti bylo labutí.

17.11.2017 v 13:16 | Karma článku: 10.99 | Přečteno: 363 | Diskuse

Iva Votočková

Já mám svaly, Ty máš čáry

Ona: "Běž se postavit někam dál ode mě, třeba na druhou stranu sálu. Nemůžu se na Tebe dívat!" Já: "Proč?" Ona: "Mám depresi z Tvých svalů."

16.11.2017 v 14:19 | Karma článku: 10.28 | Přečteno: 448 | Diskuse

Alena Suchopárová

A už jsme v hrsti Ďáblova oka.

Před lety do našeho domu uhodil blesk. Vyprávění o tom, jak jsme pojišťovně dokazovali, že udeřil do osmi předmětů najednou, je možná také dobrá historka pro blog, ale dnes to bude o něčem jiném.

15.11.2017 v 22:17 | Karma článku: 8.09 | Přečteno: 265 | Diskuse

Ivana Lance

Bydleni za socialismu, aneb děkuji tatinku.

Bylo mi něco přes dvacet, když se naše nová tříčlená rodina (syn, manžel a já) stěhovala do socialistického věžáku. Třináct pater a pět rodin na jednom patře.

15.11.2017 v 16:46 | Karma článku: 30.95 | Přečteno: 2156 | Diskuse

Viktorie Beso

Těžký konec jednoho přátelství

Povídka o neodpustitelné zradě, a o tom, že všechno vždycky není tak, jak se zdá být. Začalo to docela nevinně...

15.11.2017 v 16:01 | Karma článku: 33.12 | Přečteno: 3315 | Diskuse
Počet článků 54 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 899

Chci úsměvy, ale  i smutné chvilky zamyšlení, příběhy, které nás naplńují a nutí žít. Je mi sedmačtyřicet a jsem obklopena lidmi, kteří mi život zpestřují, jsem jim za to vděčna. Od mládí jsem si psala deník, skoro deset let. Možná i proto jsem už tehdy brala život až moc vážně. Zůstalo mi to dodnes, všechno až moc detailně řeším, pitvám a hlavně se stresuji zbytečně z toho, co bude, i když to stejně neovlivním. Každopádně to má i svá pozitiva, snažím se celý život absolutně vychutnat a naplno prožít každou minutu, jako kdybych stále vnímala nenávratnost času. Všem kteří se svými příběhy v mých knihách objevují upřímně děkuji. Něco úžasného – lidské osudy jsou velmi často sobě tak podobné, nevyzpytatelné, asi i dědičné a velmi barvité, jen jim prostě trochu pomáháme – kořeníme je. Sama jsem občas „v šoku“ co může vzniknout za příběhy – chaotické, vtipné, někdy strhující. A o tom já píši. Záznamy z mého života „MEA CULPA“, příběhy které mi dávají šanci psát.“A o tom to vše je!“

V roce 2010 jsem vydala knížku "Povidání pro kamarádky". V roce 2015 nakladatelství Jota vydalo moji druhou kníhu "Nejsem namalovaná".



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.