Před třemi dny:
Vstávám ve 4:30. Odjíždím na dvoudenní poradu. Začínají být ta správná předvánoční, depresivní rána. Projet Prahu bez zácpy mi nedovolí vstát později. V 5:00 už venku drncám s kufrem, noťas a kabela přes rameno. Pochoduji k autu. Tma. Ticho. Jen ten můj kufr dělá děsnej kravál. Přes noc lehce nasněžilo. Zimáá - rvu si kapuci na hlavu a konečně se blížím k cíli.
Pípnu ovladačem!
Do kufru auta házím kufr cestovní. Buch!
Zavírám dveře kufru! Buch!
Otevírám dveře spolujezdce a na sedadlo odhazuji noťas a kabelku. Buch, buch! Kabát pro změnu házím na zadní sedalo. Stále tma a ticho.
Obcházím "svůj" vůz a otevírám dveře řidiče. Myšlenkami jsem na první čerpačce, kde si koupím vyprošťovací kafe.
Šok!!!
Z otevřených dveří u řidiče se vyvalí kouřový dým! Pod volantem vidím dvě nohy v džínách. Dělá se mi zle a vůbec si netroufám sehnout se a podívat dovnitř. To, co tam je, se taky nehýbe.
Bude mě to škrtit, mlátit, uteče to zbaběle? Nevím....každopádně je stále ticho.
Pak se vše hne! Já směrem dolů - sbírám odvahu a dívám se do útrob auta. To se snaží vysoukat z bezpečnostního pásu a leze ven.
Stále držím dálkové ovládání svého auta, chtěla jsem přece už jen nastartovat a odjet.
Znovu tedy "pípám".
"Tam je vaše auto, tam!" ukazuje postarší muž, stále ještě vystresovaný z ranního zážitku.
Ano, o pár metrů dál bliká "moje" auto.
"Sakra, měla to být limitovaná edice a jen u nás před domem jsme DVA?" snažím se vtipkovat.
Pán ale nekomunikuje, netrpělivě čeká, až si konečně "vodsednu"! Odnesu své věci z jeho auta!
Omlouvám se, doufám, že se už nepotkáme. Obávám se, že se ale budeme potkávat často. Smiřuji se s tím, že prostě nebudu jedinečná, unikátní, limitovaná - edice.
Kufr, taška, kabát - znovu buch, buch a buch!
Odjíždím!
Pán si zapaluje další cigaretu, stojí před "svým" vozem. Omluvně na něj ještě mávám.
Do půl hodiny se potkávám s kolegyní, která se jede radit také.
"Kde máš ty úžasný kozačky?" ptám se.
Pro upřesnění si asi před měsícem koupila nádherný boty - " jedinečnost, limitovaný unikát". Chlapi jí víc koukají na nohy a ty boty to jen umocňují. Jsou tak krásný a jedinečný, že jsem si je já už prostě koupit nemohla. Trávíme opravdu hodně pracovního času spolu.
"Ali, ty já teď chvíli nosit nebudu!" odpověď.
Sakra, tady se limitovaná edice vyplatila. ...! Byla pařit, byla pařit v těchto úžasných kozačkách....v centru našeho města. V centru našeho malého města se pohybovala v kozačkách limitované edice. Poznávací znamení na dalších pár týdnů.
Jak já bych brala unikátnost jejich bot!!!
Všem úžasnou adventní neděli a berte chaos vánoční stejně vtipně - jako já!
Dnes ráno:
Potkala jsem pána v džínách se stejným autem - usmáli jsme se na sebe a mrkli.