Limitovaná edice

2. 12. 2018 11:19:48
....přesně to mi před rokem řekli v autosalonu, když jsem si kupovala nový vůz a trošku pochybovala, zda je to právě "ON"....

Před třemi dny:

Vstávám ve 4:30. Odjíždím na dvoudenní poradu. Začínají být ta správná předvánoční, depresivní rána. Projet Prahu bez zácpy mi nedovolí vstát později. V 5:00 už venku drncám s kufrem, noťas a kabela přes rameno. Pochoduji k autu. Tma. Ticho. Jen ten můj kufr dělá děsnej kravál. Přes noc lehce nasněžilo. Zimáá - rvu si kapuci na hlavu a konečně se blížím k cíli.

Pípnu ovladačem!

Do kufru auta házím kufr cestovní. Buch!

Zavírám dveře kufru! Buch!

Otevírám dveře spolujezdce a na sedadlo odhazuji noťas a kabelku. Buch, buch! Kabát pro změnu házím na zadní sedalo. Stále tma a ticho.

Obcházím "svůj" vůz a otevírám dveře řidiče. Myšlenkami jsem na první čerpačce, kde si koupím vyprošťovací kafe.

Šok!!!

Z otevřených dveří u řidiče se vyvalí kouřový dým! Pod volantem vidím dvě nohy v džínách. Dělá se mi zle a vůbec si netroufám sehnout se a podívat dovnitř. To, co tam je, se taky nehýbe.

Bude mě to škrtit, mlátit, uteče to zbaběle? Nevím....každopádně je stále ticho.

Pak se vše hne! Já směrem dolů - sbírám odvahu a dívám se do útrob auta. To se snaží vysoukat z bezpečnostního pásu a leze ven.

Stále držím dálkové ovládání svého auta, chtěla jsem přece už jen nastartovat a odjet.

Znovu tedy "pípám".

"Tam je vaše auto, tam!" ukazuje postarší muž, stále ještě vystresovaný z ranního zážitku.

Ano, o pár metrů dál bliká "moje" auto.

"Sakra, měla to být limitovaná edice a jen u nás před domem jsme DVA?" snažím se vtipkovat.

Pán ale nekomunikuje, netrpělivě čeká, až si konečně "vodsednu"! Odnesu své věci z jeho auta!

Omlouvám se, doufám, že se už nepotkáme. Obávám se, že se ale budeme potkávat často. Smiřuji se s tím, že prostě nebudu jedinečná, unikátní, limitovaná - edice.

Kufr, taška, kabát - znovu buch, buch a buch!

Odjíždím!

Pán si zapaluje další cigaretu, stojí před "svým" vozem. Omluvně na něj ještě mávám.

Do půl hodiny se potkávám s kolegyní, která se jede radit také.

"Kde máš ty úžasný kozačky?" ptám se.

Pro upřesnění si asi před měsícem koupila nádherný boty - " jedinečnost, limitovaný unikát". Chlapi jí víc koukají na nohy a ty boty to jen umocňují. Jsou tak krásný a jedinečný, že jsem si je já už prostě koupit nemohla. Trávíme opravdu hodně pracovního času spolu.

"Ali, ty já teď chvíli nosit nebudu!" odpověď.

Sakra, tady se limitovaná edice vyplatila. ...! Byla pařit, byla pařit v těchto úžasných kozačkách....v centru našeho města. V centru našeho malého města se pohybovala v kozačkách limitované edice. Poznávací znamení na dalších pár týdnů.

Jak já bych brala unikátnost jejich bot!!!

Všem úžasnou adventní neděli a berte chaos vánoční stejně vtipně - jako já!

Dnes ráno:

Potkala jsem pána v džínách se stejným autem - usmáli jsme se na sebe a mrkli.

Autor: Alice Kopřivová | neděle 2.12.2018 11:19 | karma článku: 12.55 | přečteno: 475x

Další články blogera

Alice Kopřivová

Proč to my ženy děláme…?

Proč na ty nákupy prostě nepošleme muže...? Vtipný blog o blondýnkách, které se myslí, že zastanou absolutně vše ......

24.9.2018 v 7:50 | Karma článku: 14.97 | Přečteno: 650 | Diskuse

Alice Kopřivová

Benigní paroxyzmální polohové vertigo...

...pro mě do pondělí absolutně neznámá diagnóza. Měla jsem asi „z pekla štěstí“ na dobrou neuroložku, protože....

20.9.2018 v 15:27 | Karma článku: 18.53 | Přečteno: 1075 | Diskuse

Alice Kopřivová

Žením syna....

...ne teď! Proboha! Až za čtrnáct dní ! Rozporuplný smajlík, emoce, emoce, emoce...a trošku sentimentální blog!

16.8.2018 v 23:14 | Karma článku: 17.09 | Přečteno: 853 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Ivana Dianová

Zlá

Moje rodina vybavila mě malým sebevědomím, množstvím dědičných chorob a strachem z lidí. Křídla mi polámala s takovým důvtipem, že pro další zájemce bylo už slovy hračkou dorazit je docela.

16.12.2018 v 19:59 | Karma článku: 18.12 | Přečteno: 507 | Diskuse

Jan Hulik

Dopis ženě, kterou by měl každý znát.

Ještě nikdy jsem nepsal žádné ženě dopis tak zmaten, jako píši vážená pani dnes Vám. Vůbec nevím jak začít a jak pokračovat, ačkoli mi to jinak nedělá žádné potíže.

16.12.2018 v 15:00 | Karma článku: 6.43 | Přečteno: 352 | Diskuse

Jitka Štanclová

Ženy za pultem, muži před pultem...

"Já chci ten chytrý hrnec a to hned", křičel muž na celý obchod. Vánoční šílenství totiž právě bralo na obrátkách.

13.12.2018 v 14:10 | Karma článku: 23.33 | Přečteno: 655 | Diskuse

Alena Suchopárová

K Vánocům dárek.... dělat, co opravdu chci.

Nikdy jsem o tom nepřemýšlela. Kolik je věcí, které chci. A kolik je věcí, které vlastně dělám a nechci. A přesto ty první nedělám. A ty druhé dělám. A to celé, protože....

12.12.2018 v 23:31 | Karma článku: 18.23 | Přečteno: 331 | Diskuse

Kateřina Karolová

Lopatu na sníh do ruky těm, co pohrdají matkami na mateřské

Od té doby, co jsem matkou, mě často napadá, k čemu tak přirovnat tu naší bezva dovolenou. Jak jí co nejvýstižněji popsat všem těm, kteří matkami nejsou, přesto však námi, ufňukanými matkami, pohrdají.

11.12.2018 v 16:54 | Karma článku: 38.74 | Přečteno: 4112 | Diskuse
Počet článků 62 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1032

Chci úsměvy, ale  i smutné chvilky zamyšlení, příběhy, které nás naplńují a nutí žít. Je mi sedmačtyřicet a jsem obklopena lidmi, kteří mi život zpestřují, jsem jim za to vděčna. Od mládí jsem si psala deník, skoro deset let. Možná i proto jsem už tehdy brala život až moc vážně. Zůstalo mi to dodnes, všechno až moc detailně řeším, pitvám a hlavně se stresuji zbytečně z toho, co bude, i když to stejně neovlivním. Každopádně to má i svá pozitiva, snažím se celý život absolutně vychutnat a naplno prožít každou minutu, jako kdybych stále vnímala nenávratnost času. Všem kteří se svými příběhy v mých knihách objevují upřímně děkuji. Něco úžasného – lidské osudy jsou velmi často sobě tak podobné, nevyzpytatelné, asi i dědičné a velmi barvité, jen jim prostě trochu pomáháme – kořeníme je. Sama jsem občas „v šoku“ co může vzniknout za příběhy – chaotické, vtipné, někdy strhující. A o tom já píši. Záznamy z mého života „MEA CULPA“, příběhy které mi dávají šanci psát.“A o tom to vše je!“

V roce 2010 jsem vydala knížku "Povidání pro kamarádky". V roce 2015 nakladatelství Jota vydalo moji druhou kníhu "Nejsem namalovaná".

Najdete na iDNES.cz