Pátek 5. června 2020, svátek má Dobroslav
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pátek 5. června 2020 Dobroslav

Moje ranní sabotáže!

15. 05. 2020 11:33:44
Rána nám otevírají dny, tak proč sakra já, vstanu-li brzy, nejsem natěšená a nemám radost? Jsem totiž chronický odkladač všeho – i minut, kdy mám vylézt z postele.
A pak to samozřejmě podle toho vypadá. Hledám si večer nějaké cíle, které by mě ráno rozhýbaly, motivuji se jako blázen a natěšená jdu spát. Dočtu se o tom, že víc jak 9 hodin spánku už souvisí s depresí, obezitou a zvýšenou úmrtností. Bože!! Existuje šest bodů úspěšného časného, ranního vstávání: 1. Odnést budík do co nejvzdálenější části místnosti – donutí nás to vstát. Nesu ho tak daleko, že ho ráno neuslyším. /haha 2. Umýt se ledovou vodou. Tady stačí napsat „Brr“. Jasně, že to nedám. 3. Očistit si jazyk. Tady nechápu, každopádně slušně řečeno „Po ránu bych se pozvracela“ 4. Vypít sklenici teplé vody. Tady stále zvracím 5. Dokonce si k tomu sednout na bobek? Cvičení úplně vypouštím, hned po zvracení. 6. Poslední bod – Vstát s radostí? REALITA: Budík nemám, snažím se vstát na nařízení v mysli. Pak to ale podle toho ráno vypadá. Hypnotizuji digitální hodiny s tím, že „Ještě pět minut a stíhám to!“ Do deseti minut mám ranní hygienu, včetně make-upu. Dalších pět minut oblečení! (prásknu na sebe, že to si už raději připravuji večer). Zkušenost mojí babičky, kdy také po ráno děsně pospíchala a když si v práci sundala kabát, zjistila, že z halenky jí dole vykukuje jen kombiné. Naštěstí – co kdyby to bylo teď, kombiné se už totiž nenosí. Takže já, totálně vyšťavená, stále něco hledajíc, odcházím. Střih: Cestou hledám klíče, auto. Vracím se zpět, buď pro ty klíče, nebo odložit domácí obuv a skočit do lodiček. Skoro už vytáčím policii, protože si zásadně nepamatuji, kde jsem sakra včera večer sehnala místo na parkování. Není to opravdu tak dávno, kdy jsem si celý den myslela, že mám nateklé oko. Omyl, jen jsem si ho ráno zapomněla dolíčit. Sleduji přes stůl kolegyni a obdivuji její originalitu. V každém uchu jiný šperk. Tedy vzhledem k tomu že je výstřední, barevný a velký, v poledne se jí raději zeptám. Vyřízená běží na toaletu a drží si obě uši. Asi taky ráno řešila minuty /haha. Už se vrátí bez naušnic a jen suše dodá „Taky jsi mi to mohla říct dřív!“ V hlavě se jí promítají všechny dopolední schůzky. Trumfla ji pak jiná kolegyně, která do práce dorazila s natáčkou. Bohužel nejezdí autem, to by ji na tom čele viděla v zrcátku. Jezdí trolejbusem a tam zrcátka nejsou / vychechtaný smajlík/. Uklidňuji jí „Neboj, všichni určitě ještě spali!“ A já? Ráno jsem se vypravila na schůzku do České Kamenice, vyšla jsem z domu, no vyšla, vyletěla. Kostým, lodičky a taška s noťasem. Rovný chodník, žádné náledí, žádný kamínek. Z elegantního poklusu jsem se dostala do neelegantního pádu. Z protějšího domu, z lešení, přestalo pohvizdování dělníků. Obsah tašky mi začala sbírat paní o holi, která šla kolem. Já začala stahovat sukni přes zkrvavená kolena. Hodinky ležely dokonce o kus dál. Sedřená zápěstí, z kolena koukaly zabodnuté kamínky a z holeně mi fest tekla krev. Jak po brutálním znásilnění, jsem běžela zpět domů. Do sukně to už nešlo, narvala jsem na sebe kalhoty. Když to shrnu, na schůzku jsem dojela přes lékárnu, kde, když jsem vyhrnula nohavici, a strhla si už zasychající krev, magistra bolestí jen zasyčela. Nevím, jestli mě dokáže něco donutit ke změnám. Nevím, jestli jsem k pochopení pro toho, kdo si je schopen ráno hodinu přivstat, v klidu se nasnídat, přečíst si aktuální zprávy, pokecat si třeba se svým psem a v absolutním klidu odejít do práce. Někde jsem četla, že život začíná po padesátce, tak se nechám překvapit, třeba se dokážu změnit. Všem prima den a vstávejte s radostí!
Autor: Alice Kopřivová | pátek 15.5.2020 11:33 | karma článku: 15.23 | přečteno: 435x

Další články blogera

Alice Kopřivová

Pekelně vyběhaný telefon!

Život je sled přítomných okamžiků, to jsem už ale někde psala. Proč se někam hnát, proč se v něčem topit, jakákoliv současná aktivita je příjemný adrenalin. A pro mě to platí obzvlášť!

21.5.2020 v 16:06 | Karma článku: 11.98 | Přečteno: 342 | Diskuse

Alice Kopřivová

Provždy nebo navždy?

V úterý mám 30 let, nemyslím věk, ale společných let se svým mužem......Jaroušem/ zamilovaný smajlík

20.4.2020 v 10:32 | Karma článku: 16.92 | Přečteno: 434 | Diskuse

Alice Kopřivová

Vždycky nejsem namalovaná

Dnešní makeup je rouška. Občas se ani na ulici nepoznáváme. A tak když ji na chvíli odložíme, pojďme se od srdce zasmát!

18.4.2020 v 10:43 | Karma článku: 13.34 | Přečteno: 426 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Alena Damijo

Oblékám Londýn

V karanténě spousta z nás pracovala z domu, se střídavými úspěchy vzdělávala potomstvo, malovala byt, třídila a uklízela, pekla chleba, housky a koláče, a při vynuceném domácím vězení někdy zbyl čas i na nějakého toho koníčka.

5.6.2020 v 10:45 | Karma článku: 11.71 | Přečteno: 212 | Diskuse

Ivana Lance

Kleknout si před lůzou nebude stačit.

Tucker Carlson show: Pro mnoho z nás je to jeden nejhorších a nejbolestivějích týdnů. Sledovali jsme, jak davy násilných idiotů pálily naše města, znehodnocovaly naše památky, mlátily staré ženy v ulicích, střílely policisty,

4.6.2020 v 17:51 | Karma článku: 38.94 | Přečteno: 1760 | Diskuse

Bohunka Jakubcová

Anděli můj, vzpamatuj se!

"Je tu krásně, viď?!" promluvil nečekaně. Malinko jsem se ho lekla. Netušila jsem, že tu bude nějaká živá duše. "Ahoj," odpověděla jsem. Vlastně mě mile překvapil. Kdo? Ten malý, dychtivý, touhou políbený andílek Fanuel.

4.6.2020 v 5:00 | Karma článku: 11.19 | Přečteno: 209 | Diskuse

Stanislava Boudová

Ne, nejsem blázen! Jen posiluji svaly!

Jela jsem na poradu vlakem. Je to nejrychlejší i pohodlné. Akorát si ode mne nesmí odsedávat lidé! Já fakt nejsem žádný blázen!!!

3.6.2020 v 16:55 | Karma článku: 21.06 | Přečteno: 988 | Diskuse

Ivana Lance

Co se nyní děje v Americe,

se týká všech lidí po celém světě. Slyšela jsem, že demonstrace se chystají i v jiných městech. Jako je Austrálie v Sydney, ale i v Praze. Důvod k demonstracím se najde, protože v každém státě to může být jiný důvod.

3.6.2020 v 16:54 | Karma článku: 29.31 | Přečteno: 1456 | Diskuse
Počet článků 72 Celková karma 14.37 Průměrná čtenost 1142

Úsměvy, ale  i smutné chvilky k zamyšlení, příběhy, které nás naplňují a učí žít. Jsem ráda obklopena lidmi, kteří mi život zpestřují, jsem jim za to vděčna. Od mládí jsem si psala deník, skoro deset let. Možná i proto jsem už tehdy brala život až moc vážně. Zůstalo mi to dodnes, všechno až moc detailně řeším,  i když to stejně neovlivním. Každopádně to má i svá pozitiva, snažím se celý život absolutně vychutnat a naplno prožít každou minutu, jako kdybych stále vnímala nenávratnost času. Všem kteří se se svými příběhy v mých knihách objevují upřímně děkuji. Něco úžasného – lidské osudy jsou velmi často sobě tak podobné, nevyzpytatelné a velmi barvité, já  jim jen   trošku  pomáhám, když o nich píši  – kořením je. Příběhy  chaotické, vtipné, někdy strhující. To zbožňuji. Záznamy  života „MEA CULPA“, příběhy které mi dávají šanci psát.“A o tom to vše je!“

V roce 2010 jsem vydala knížku "Povidání pro kamarádky". V roce 2015 nakladatelství Jota vydalo moji druhou kníhu "Nejsem namalovaná".

Najdete na iDNES.cz