Pátek 5. června 2020, svátek má Dobroslav
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pátek 5. června 2020 Dobroslav

Pekelně vyběhaný telefon!

21. 05. 2020 16:06:13
Život je sled přítomných okamžiků, to jsem už ale někde psala. Proč se někam hnát, proč se v něčem topit, jakákoliv současná aktivita je příjemný adrenalin. A pro mě to platí obzvlášť!
Na roční preventivní prohlídce štítné žlázy mě postavili na váhu. Omdlela jsem!! Ohromnými, hnusnými a tučnými číslicemi na mě červeně řvala „moje“ váha. Ani pod omluvou lékařky, že je přece rouškové období kynutí, se mi neudělalo líp. Představa, že tolik můžou třeba vážit tuny vrásek, kterých mi teď po padesátce přibývá ?.....NO, a ne? Ani tím, si to neomluvím? Oprášila jsem tedy boty na běhání, našla starou bejsbolku, našla hlavně po tolika letech odvahu a odjela na stezku - běhat. Kšilt naražený hodně do čela, maskovací sluneční brýle a u krku volně rouška. Identifikace mé osoby – nemožná. Během půl hodiny promočená potem, flekatá s přípravou na infarkt, ale spokojená. I nohy se mi podlamovaly „spokojeností“, že jsem si při přezouvání bot musela sednout až do kufru auta. Adrenalin pak byl, se z něj po přezutí zase dostat ven. Cestou domů - nepoznal mě soused, nepoznala mě matka, vnuk ani snacha. Je to dobrý, můžu se chodit ničit. Doma jsem při večerním štrachání objevila starý mobil, ten, který jsem někdy před deseti lety na běhání vozila. Nabušený možná i třiceti alby dobrý muziky – nostalgie! Skvělý, říkám si. Takže místo zpívání ptáčků a šplouchání vody / běhám podél řeky/, budu teď poslouchat muziku. Problém ale stejně nastal, sluchátka! Starý telefon stávkoval a spárovat se s novými prostě odmítnul. Varianta, že budu vyřvávat ne do sluchátek, ale rovnou do éteru mi byla zamítnuta. Kým? Mým svědomím. V rámci dopoledních pracovních schůzek jsem objížděla i prodejny s příslušenstvím k mobilům. Všem jsem svědomitě ukazovala můj úlovek - historický unikát. „No tak? Pasuje mi ke ksichtu!“ Společně, většinou s mladými a trpělivými prodavači, jsme hledali, i po skladech, stará.., zapomenutá..., obyčejná sluchátka. Jedna se našla! Podařilo se, vyzkoušelo se, zaplatilo se a jelo se! Telefon i s novými sluchátky jsem hodila do kabelky a odjela na pracovní schůzku. .....Sedím na pracovní schůzce, během které slyším tlumenou, decentní hudbu. Já i ostatní si kontrolujeme mobilní telefony. Pohledy si navzájem říkáme „Já Nic“. Dívám se do vedlejší kanceláře. Tam taky Nic. „Tak asi něco z venku!“ vzdáváme se hledat zdroj. Přeci jen je to opravdu velmi tlumeně. Jedu v autě, poslouchám zajímavý rozhovor Radiožurnálu a opět slyším tlumenou, decentní hudbu. Zkouším vypnout a zapnout rádio, Jsem přepracovaná, jsem magor? Opět si prohlížím svůj mobil, žádný hovor, nic..... Kupuji si na benzínce kafe, stojím a poslouchám. Lidé se dívají, co poslouchám. Lidi, já nevím! „Zase!!“ „Bože, kdy to skončí!“ Sedám zpět do auta a pouštím si hodně nahlas Lucku Výbornou a jejího hosta. Soustředím se na Lucku, na hosta, na cestu a dopravní situaci, ....přestávám vnímat „tlumenou, decentní hudbu“... Večer mě upozorňuje můj muž, že nám v šatně něco vrčí. „Vrčí?“ ptám se už vyřízená. Vzteky vysypávám celý obsah své kabelky. Do háje! D-o-p-o-l-e-d-n-e! Ano dopoledne, jsem po odzkoušení sluchátek prostě ve svém nově objeveném, běžeckém mobilu zapomněla vypnout přehrávání. Vypadla jsem z prodejny a můj svalnatý, běžecký mobil mě nezklamal, jel do roztrhání baterie,.... jel celý den.... Ne nejsem blázen, který už má slyšiny, jsem normální běžec středního věku, který si perfektně rozchodil starý telefon. Možná, možná ale raději občas budu běhati i při zpěvu ptáku, jako teď... Všem prima den!!!
Autor: Alice Kopřivová | čtvrtek 21.5.2020 16:06 | karma článku: 11.98 | přečteno: 342x

Další články blogera

Alice Kopřivová

Moje ranní sabotáže!

Rána nám otevírají dny, tak proč sakra já, vstanu-li brzy, nejsem natěšená a nemám radost? Jsem totiž chronický odkladač všeho – i minut, kdy mám vylézt z postele.

15.5.2020 v 11:33 | Karma článku: 15.23 | Přečteno: 435 | Diskuse

Alice Kopřivová

Provždy nebo navždy?

V úterý mám 30 let, nemyslím věk, ale společných let se svým mužem......Jaroušem/ zamilovaný smajlík

20.4.2020 v 10:32 | Karma článku: 16.92 | Přečteno: 434 | Diskuse

Alice Kopřivová

Vždycky nejsem namalovaná

Dnešní makeup je rouška. Občas se ani na ulici nepoznáváme. A tak když ji na chvíli odložíme, pojďme se od srdce zasmát!

18.4.2020 v 10:43 | Karma článku: 13.34 | Přečteno: 426 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Alena Damijo

Oblékám Londýn

V karanténě spousta z nás pracovala z domu, se střídavými úspěchy vzdělávala potomstvo, malovala byt, třídila a uklízela, pekla chleba, housky a koláče, a při vynuceném domácím vězení někdy zbyl čas i na nějakého toho koníčka.

5.6.2020 v 10:45 | Karma článku: 11.71 | Přečteno: 202 | Diskuse

Ivana Lance

Kleknout si před lůzou nebude stačit.

Tucker Carlson show: Pro mnoho z nás je to jeden nejhorších a nejbolestivějích týdnů. Sledovali jsme, jak davy násilných idiotů pálily naše města, znehodnocovaly naše památky, mlátily staré ženy v ulicích, střílely policisty,

4.6.2020 v 17:51 | Karma článku: 38.91 | Přečteno: 1744 | Diskuse

Bohunka Jakubcová

Anděli můj, vzpamatuj se!

"Je tu krásně, viď?!" promluvil nečekaně. Malinko jsem se ho lekla. Netušila jsem, že tu bude nějaká živá duše. "Ahoj," odpověděla jsem. Vlastně mě mile překvapil. Kdo? Ten malý, dychtivý, touhou políbený andílek Fanuel.

4.6.2020 v 5:00 | Karma článku: 11.19 | Přečteno: 209 | Diskuse

Stanislava Boudová

Ne, nejsem blázen! Jen posiluji svaly!

Jela jsem na poradu vlakem. Je to nejrychlejší i pohodlné. Akorát si ode mne nesmí odsedávat lidé! Já fakt nejsem žádný blázen!!!

3.6.2020 v 16:55 | Karma článku: 21.06 | Přečteno: 988 | Diskuse

Ivana Lance

Co se nyní děje v Americe,

se týká všech lidí po celém světě. Slyšela jsem, že demonstrace se chystají i v jiných městech. Jako je Austrálie v Sydney, ale i v Praze. Důvod k demonstracím se najde, protože v každém státě to může být jiný důvod.

3.6.2020 v 16:54 | Karma článku: 29.31 | Přečteno: 1454 | Diskuse
Počet článků 72 Celková karma 14.37 Průměrná čtenost 1142

Úsměvy, ale  i smutné chvilky k zamyšlení, příběhy, které nás naplňují a učí žít. Jsem ráda obklopena lidmi, kteří mi život zpestřují, jsem jim za to vděčna. Od mládí jsem si psala deník, skoro deset let. Možná i proto jsem už tehdy brala život až moc vážně. Zůstalo mi to dodnes, všechno až moc detailně řeším,  i když to stejně neovlivním. Každopádně to má i svá pozitiva, snažím se celý život absolutně vychutnat a naplno prožít každou minutu, jako kdybych stále vnímala nenávratnost času. Všem kteří se se svými příběhy v mých knihách objevují upřímně děkuji. Něco úžasného – lidské osudy jsou velmi často sobě tak podobné, nevyzpytatelné a velmi barvité, já  jim jen   trošku  pomáhám, když o nich píši  – kořením je. Příběhy  chaotické, vtipné, někdy strhující. To zbožňuji. Záznamy  života „MEA CULPA“, příběhy které mi dávají šanci psát.“A o tom to vše je!“

V roce 2010 jsem vydala knížku "Povidání pro kamarádky". V roce 2015 nakladatelství Jota vydalo moji druhou kníhu "Nejsem namalovaná".

Najdete na iDNES.cz