Je libo pyjamo ?

Co prostě obyčejné pyžamo? A nebo  luxusní obleček k odpočinku?  Co negližé ? Ať je to cokoliv co odpovídá oblečení k lenošení , musí se v něm bezpodmínečně jen do postele?

Do Evropy se pyžámko, tehdy pyjamo, dostalo zhruba okolo roku 1870 spolu s koloniálním érou .Nosit ho směli pouze muži a šlo o vybavení šatníku sloužící především v době odpočinku.
Až Coco Chanel prezentovala tento kousek oblečení nejdříve jako módní hit pro večerní módu na pláž. Postupně se „módní doplněk“ přesunul směrem k ložnici. Pyžamo dnes není nic jiného než oblečení na spaní v krajním případě domácí obleček.
 Původně byl totiž oděv, ve kterém lidé spali, a to až do konce 19. století, celodenní spodní prádlo. Večer se jen svlékly šaty, pod nimiž bylo dlouhé spodní prádlo, také někdy označované jako „negližé“, ulehlo se a ráno se zase přes spací oděv natáhly šaty. Síla, co? Tento způsob nošení „pyžama“ si asi dnes dokáže málokdo představit jako reálný.

Doby, kdy jsem spala i já v konfekčních nočních úborech, jsou naštěstí pryč. Suprové nylonové noční košilky s krajkami, které neskutečně štípaly a kousaly, byly sice krásné, ale jen na obrázcích  časopisu Květy. Spát se v tom rozhodně nedalo. Pánská pyžama byla pro změnu pouze v provedení modrého či hnědého proužku. Všechna s límečkem, propínáním a kapsičkou. Tečka, nic jiného nebylo. Všichni jsme byli jako kopírák. Jeden „TEXTIL Liberec“.

Pamatuji si, jak můj muž bojoval právě s propínám u pánského pyžama. Pravidelně jsme všechny knoflíky, které jsem mu po předchozí noci přišila, další den ráno sbírali v posteli i pod postelí. Jestli to bylo jeho nevybouřeným mládím, bojovými sny nebo snad erotickými ....sny – o mně /smajlík/, nevím. Když už jsme ale začali sbírat knoflíky i s kusy látky, vyrvaného pyžama, naštvala jsem se a celou légu tohoto skvělého pyžama jsem mu sešila. Knoflíky pak už držely. No a pak přišla revoluce a konečně snesitelná trička u pánských pyžam, včetně kráťasů.  Můj děda totiž pro změnu bojoval právě se spodním dílem. Babička mu nebyla schopna upravit gumu v pase tak, aby mu při bojových snech vyhovovala. Vyřešil to tedy děd po svém. Spodní díl pyžama nepoužíval vůbec. Pamatuji si, že jako malá jsem si s tím užila i já. Když šel děda v noci na toaletu a podařilo se nám – potkat se. V lepším případě jsem byla první já. To viděl, že je až druhý a rychle zaplul zpět k babičce pod peřinu. Když mě ale předběhl. Byl problém. Já, rozespalá, seděla na chodbě na schodech a čekala, až konečně spláchne a vypadne. Děda samozřejmě ven nemohl a tak čekal taky, až vypadnu já. Nikdy nevylezl,  já to vždycky vzdala a polospící přešla na druhý, o patro výš, umístěný záchod.

A tak si dnes říkám, proč v té době nenosil pánskou noční košili? Myslím tu dlouhou, prvorepublikovou? Naprosto spolehlivé, pohodlné. Teď, možná,  že by začínaly být opět trendy ? Vloni jsem v ní totiž na horské chalupě –  taky jsme šli čůrat, potkala kámoše – měl ji!!! /rozdováděný smajlík/ A protože už nemá vlasy a je náchylný na rýmičky – měl ke  košilce i stylovou pokrývku hlavy..čepici.  Závidět by mohl Křemílek. i Vochomůrka.

Já jsem standardní dámské noční úbory zavrhla už dávno. Dala jsem vale nočním košilím i pyžamům. Nejlépe se cítím v bavlněném tílku a obyčejných trenkách. Jo, a nejraději do toho lezu hned, když přijdu večer z práce. V tomto ohozu jsem schopna spát v létě, ale i  v zimě. A trávit v něm třeba i celou sobotu, pokud nemusím ven, a je mi naprosto báječně. Na chaloupce jsem si třeba po hodině hrabání v hlíně na skalce uvědomila, že jsem se ještě nepřevllíkla. Bylo odpoledne.Co na tom? Žádný problém.  Co ale na spaní mít  musím vždycky, jsou teplé vlněné ponožky. Bez těch  neusnu.  Kombinace je naprosto skvělá -  na pohled - kraťasy s tílkem a k tomu vlněné ponožky s vánočním motivem sobíků.

Kamarádka pro změnu spí úplně nahá. Někde se dočetla, že je to hrozně zdravé. Co na to manžel? Nic, jen jí doporučil, že by si to „pyžamo“ měla  přežehlit. Vyprávěla mi, jak v noci vyběhla k malé dcerce zabít komára. Potmě v místnosti pobíhala a když její dcerka rozsvítila, začala z leknutí strašně křičet. Co se děje, dorazil řešit i manžel. Kamarádka si vůbec neuvědomila, že komára zabíjí nahá, že si nevzala ani župan a začala řvát taky. Manžel zhasnul a jen zkonstatoval „Takto je vše v pořádku!“ a šel spát.

U mého syna také vyhrává pohodlí. Od pánských pyžam, které se párují z vrchního dílu –  a spodního dílu , využívá jen ten spodní . Vršky jsou netknuté, někde , v jeho "skoro" uklizené skříni. Když už má pocit, že je chladno a měl by si vzít i vrchní díl pyžama, vůbec neřeší, že by si ve skříni zbytek pyžama našel, spí prostě v prvním tričku, které najde. Tedy na dosah ruky. Je mu přes dvacet, dobu, kdy jsem mu měla  vysvětlit význam nočního úboru jsem prošvihla.

Moje babička, pracovala jako vedoucí obchodu právě „Textilu Liberec , byla velká zmatkařka, to mám ostatně po ní, stihla ráno vždycky  rychle obhospodařit celý dům, pak na sebe naházet   oblečení a utíkat na autobus. A tak jednou, když zase takhle pospíchala, oblékla si halenku , zajela do kozaček a kabátu. Narvala si na hlavu čepici. Bylo to v zimě, a utíkala opět na ranní autobus. Když si v pak práci sundávala kabát, kolegyně vybuchovaly smíchy, pohledem zjistila, že nemá sukni. Z halenky ji vyčuhovala noční košilka. Ještě, že prodávala právě ve zmíněném textilu. Sukni totiž nechala doma.

Páni, a teď jsem zjistila, že v Litoměřicích byl i pyžámkový ples, já ho prošvihla.

A v čem spíte Vy, neříkejte, že v pyžamu ?