Moribundus neboli viróza obecná...
Je pátek, …. pátek večer , děsnej chaos s balením - mám odjet se synem a jeho přítelkyní do Krkonoš za svým mužem. Jako vždy, jdu z práce o hodinu později, začíná se stmívat a my řešíme dilema. Syn už tři dny bojuje se svým moribundusem. Nakonec se mi podaří přesvědčit ho, aby léčil moribundus doma, místo na horách. Souhlasí. Souhlasí i jeho přítelkyně a moribundus.
Odjíždím tedy sama. Je osm večer, 225 kilometrů před sebou. Těším se, že si odpočinu. Jsem unavená. Nová práce, nové systémy, aplikace – ne-aplikace, noví lidé a těžká hlava, kterou si chci na horách stoprocentně vyčistit. Ještě rychle tankuji , kupuji si na cestu kávůůů a jedůůů.
Před jedenáctou mě vítá Pec pod Sněžkou.
Druhý den si s manželem větráme hlavy společně, je úžasné podzimní počasí, jako dělané na toulání po horách. Opouští mě všechny starosti, konečně se uvolňuji a stres posílám expres domů. Tady ho už rozhodně nechci! Jenže, v sobotu večer mám pocit, že mě trošku, lehce začíná bolet v krku. No, rozhodně si nenechám zkazit víkendovou siestu, říkám si. Ordinuji si saunu a medvědí mléko. Manžel do mě leje už druhý hrnek a já pěkně vypečená ze sauny se po pořádné dávce rumu začínám potit. Ulehám.
V neděli odpoledne odjíždíme domů. Škoda, vůbec se mi nechce zpátky do hektického kolotoče města a práce. Teče mi z nosu a já na cestu domů lovím z báglu čepici. Paradox je, že jsem sem jela s hlavou, plnou starostí, teď odjíždím s hlavou plnou rýmy. Co je lepší? Přecpaný mozek nebo ucpané dutiny? Nepropadám panice. To dám, to budou maximálně dva dny v čepici a s medvědím mlékem. A bude „zase oukej“.
Není! Doma je syn už celkem v pohodě. Já přivážím z hor další várku prádla na praní a další moribundus. Ne, hory za něj stoprocentně nemůžou, to jsem si prostě přitáhla z města já!. Nenechám na krásu podzimních hor dopustit. Žádné nachlazení – městská epidemie. Ulehám.
„Oukej“ není ani další den. Řekla bych, že už nevěřím, že do dám jen s medvědím mlékem a čepicí. Cestou do práce vybílím lékárnu a bohužel nejsem jediná, postižená epidemií! Při poledním obědě s kolegyněmi už nevím, co jím. Baštím polystyrén? Holky omlouvám se! Nechci vás taky nakazit! Do pěti dodělávám všechny potřebné věci, izolovaná ve své kanceláři. Uvažuji už i o variantě, že si do nosních dírek narvu tampony. /Běsnící smajlík...Omlouvám se, ale neodpustím si představu dokonalého ohozu a dvou šňůrek, visících z mých nosních dírek v mé kanceláří. Jen zaťukat a...otevřít dveře!! Nos už mám jako baterku, kape mi z něj, jak ze špatně utaženého kohoutku. Začínají mě opouštět i hlasivky. Mutuji? Jdu domů. Ulehám.
Ráno se budím ne-budím, nemluvím, šeptám. Šeptem ruším všechny schůzky dne a šeptem se domlouvám se šéfem, že rozhodně nechci marodit a že se dám během dvou dnů do pořádku , ať mi povolí home-ofice. Povoluje. Super! Balím se do šátků. Desigual na krk, do šátku Calvina Kleina hlavu. Zhrozím se pohledu v koupelně… do zrcadla. Celou noc jsem se napařovala, v dvouhodinových intervalech jsem v kuchyni pod ručníkem objímala vařící hrnec a lapala po dechu v bylinkovém oparu. Ráno tomu odpovídá můj účes. Pominu nateklé oči a stále rudý nos. A teď - přišel Tibet. Ale je mi fajn, hřeje mě krk a hlavně mi dělá dobře perfektně utažený šátek na hlavě, zralá a nachcípaná Tibeťanka. /haha! Přesně taková, jakou vídáme v cestopisných dokumentech. Ušmudlaná, sedící někde v údolí pod Himalájemi a pase ovce. Super. Za hodinu máme webkonferenci!
Zapínám si počítač a i když mi je fakt blbě, připojuji se na webku. Pečlivě si kontroluji, abych omylem nezapnula i kameru. To potěšení svým kolegům, novým kolegům, kteří mě ještě až tak neznají nedopřeji. Co si ovšem zapomenu zkontrolovat je mikrofon. A tak mi kolegové, kteří mě znají, ví, že jsem nemocná, začínají volat, psát smsky! Nečtu, nezvedám – zvuk na mobilu mám totiž poctivě před konferencí vypnutý. Až když to jeden z kolegů nevydrží, zapne si také mikrofon a dost hustě mě napomene: „Kopřivová, vypni si mikrofon, kdo má poslouchat to tvoje smrkání!“
Stydím se, vypínám se .
Další den opět ruším schůzky. Je mi jasný, že se z toho příští týden zblázním. Stále ještě nejsem schopna, změnit se z Tibeťanky na cokoliv, co připomíná evropskou, civilizovanou ženu. Moribundus mi dává pěkně zabrat. No tak snad zítra! Posouvám rádoby - zlepšení svého stavu, ze dne na den. Vůbec se mi totiž nechce zalehnout úplně. Ne, ještě neumírám. A tak počítač, respektive, dva počítače mám v posteli, mobil, respektive dva mobily mám v posteli. Diář, spoustu dokumentace – mám v posteli. ...
A jejda, mezi papíry spokojeně oddychuje moje čuba. Chrápe. A vůbec jí nevadí, že vypadám tak příšerně...mezi zásobami z lékárny a spoustou posmrkaných kapesníků….omlouvám se / nemocný smajlík
Takto bohužel funguji i třetí i čtvrtý den….i pátý.
Trošku propadám hysterii, protože další týden už mám domluvené čtení….to už z home-ofice nedám.
Je to dobrý, v pátek sundávám tibetský turban. Krček ještě zábal snese. Jen mám večer pocit, že moribundus postihl i zbytek naší země. Je to vůbec možný? Tibetský turban jsem ráno rozmotala,...a je mi smutno….z toho, co se děje v hradním sále, z toho, co se děle v podhradí. Je 28.října…
Je sobota, sobota ráno, už dvakrát kýchnul i můj pes.....
Alice Kopřivová
Až i vás posere pták!
Když tě potká ptačí nehoda, ...no prostě tě posere pták, říká se, že to přináší štěstí, tak něco podobného potkalo dnes i mě. Navíc, pták si nevybírá a já dnes taky úplně ne!
Alice Kopřivová
Co nám vadí při létání?
....a tak toho je celkem hodně, ne? Včera jsem v rádiu poslouchala zajímavou topku deseti věcí, které nás obtěžují v letadle, zbystřila jsem a občas se fakt bavila....
Alice Kopřivová
Marně hledám - cokoliv!
Někdo hledá smysl života, já klíče, mobil nebo brýle. Pro co jdu do ledničky? Ptám se, když ji otevírám. Přemítám hrůzou v autě, co ta žehlička. Znáte to?
Alice Kopřivová
Adrenalin - útok nebo útěk!
Adrenalin je základním hormonem stresové situace.Vyznačuje se zúžením periferních cév, urychlením srdeční činnosti, rozšířením zornic a aktivací potních žláz. A tohle všechno já běžně znám a mám.
Alice Kopřivová
Řeklo by se, zuby – nehty…
..žádná politika, žádný americký triller, žádná česká komedie ani italská detektivka, horor už vůbec ne, jen obyčejný příběh, tak jak jsem to nechtěla.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Podmínky míru musí určit Ukrajina, říká ministryně obrany Černochová
Premium Ministryně obrany Jana Černochová (ODS) o sbírce na munici pro Ukrajinu, komunikaci náčelníka...
Vědmy jdou do akce. Mladé dronařky tvrdě cvičí a chystají se na Rusy
Premium Ukrajina (od zpravodajů iDNES.cz) Válka na Ukrajině je v nemalé míře válkou dronů a technologií. Ukrajina, ale i Rusko je vyvíjejí,...
Americkou Oklahomu a okolní státy zasáhla série tornád. Úřady hlásí čtyři mrtvé
Nejméně čtyři mrtvé si vyžádala série tornád, která od sobotního večera zasáhla Oklahomu. Podle...
Nikdy nekončící hrozba. Finsko si zvyká na nový vztah s Ruskem
Ozbrojení finští pohraničníci na běžkách střeží východní část země, nejnovější a nejdelší hranici...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 97
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1209x
V roce 2010 jsem vydala knížku "Povidání pro kamarádky". V roce 2015 nakladatelství Jota vydalo moji druhou kníhu "Nejsem namalovaná".