Jak jsem se loučila s Karlem
"Nebudu se dívat, jak jsi uřvaná!"
Sděluje mi manžel mezi dveřmi, balí tašky, psa a odjíždí v sobotu dopoledne na chatu.
"Jasně!"
Nebráním se, zavírám za ním dveře a jsem ráda, že jsem sama. Chlapi tohle nepochopí, chlapi asi nepláčou, říkám si polohlasem a v duchu je mi jasné, že mi bude mnohem líp, když budu opravdu sama.
Karla jsem měla ráda, s Karlem se dnes rozloučím.
Když už mi syn nadělil titul babičky, postupně si přisvojuji vlastnosti, které mu patří. Moje babička, platila za obecní plačku. Bydleli jsme na vesnici a kdykoliv někdo umřel, plakala. Plakala, že jí bylo líto nebožtíka, plakala, že jí bylo líto pozůstalých, Postupem času se objevila na pohřbu i lidí, které vůbec neznala a taky plakala. Emoce, emoce...., asi jsem po ní.
Zapálila jsem si v obýváku svíčku, vlastně svíčky, uvařila kafe a pustila si Zádušní mši z katedrály sv. Víta na Pražském hradě. Jak si tak piju kávu, slzné kanálky už jedou na plné obrátky - slyším divný zvuk.
Že by to klapalo v přímém přenosu někde v Praze? Špatný zvuk? Kape někde v katedrále u mikrofonu voda? Tiším zvuk televizoru a ne, není to v Praze - je to u nás v obýváku.
Popotahuju, posmrkávám a s ovladačem v ruce hledám kde.
"Topení!" velím si nahlas a už vidím i kde.
Paráda, v televizi se všichni poklidně loučí a já lítám s hadrem a kýblem. Volám matce, kam mám volat havárku. Ta mi to samozřejmě nebere, asi se taky loučí. Ne, neloučí - po chvíli mi volá zpět, sedí v Teplících na zahrádce a popíjí pivo s kamarádkou. No nic - naše rodinné geny ji minuly. Hlavně ale má telefon na havárku.
Lítám po bytě, hledám hlavní uzávěr stoupaček, čekám na výjezd havárky a stále posmrkávám.
Po půl hodině otevírám dveře mladíkovi v montérkách s velkou brašnou.
"Nebojte se, to půjde opravit!" soucitně se semnou vítá.
Nerozumím, nicméně ho pouštím dál.
"Já se nebojím?" oponuji a vzápětí mi to dochází, procházím kolem zrcadla v předsíni. Mladý montér už šteluje topení a mezitím vyřizuje další hovor havárky. Do telefonu už tak vstřícný a hodný není.
"Paní, mám toho šíleně moc, každej volá kvůli blbosti!" končí hovor a strká mobil do kapsy.
Na ubrečenou ženskou s nateklýma očima a červeným frňákem, jak semafor si netroufne? Lítost.
Šeptám si jen pro sebe.... "A moje topení je taky blbost?"
"Já se loučím s Karlem..." říkám už nahlas a ukazuji prstíkem, a jemu to dochází, všímá si svíček a dojemné hudby z televizoru.
Tlumím zvuk u televize.
"Jasně..." potichu reaguje a intenzivně se věnuje topení. Nechci vědět, co se mu v tu chvíli honí hlavou, ale evidentně začíná pospíchat, aby byl už pryč .
Topení mám opravené, mladý pohledný technik odjíždí, uklízím kýble a hadry, pouštím si zvuk ....
Za manželem na chatu dorážím až pozdě odpoledne. Vůbec se na nic neptá. On mě totiž zná.
S Karlem jsem se rozloučila, ....jak jinak, než ve svém stylu. Já to ani jinak prostě neumím.
Alice Kopřivová
Až i vás posere pták!
Když tě potká ptačí nehoda, ...no prostě tě posere pták, říká se, že to přináší štěstí, tak něco podobného potkalo dnes i mě. Navíc, pták si nevybírá a já dnes taky úplně ne!
Alice Kopřivová
Co nám vadí při létání?
....a tak toho je celkem hodně, ne? Včera jsem v rádiu poslouchala zajímavou topku deseti věcí, které nás obtěžují v letadle, zbystřila jsem a občas se fakt bavila....
Alice Kopřivová
Marně hledám - cokoliv!
Někdo hledá smysl života, já klíče, mobil nebo brýle. Pro co jdu do ledničky? Ptám se, když ji otevírám. Přemítám hrůzou v autě, co ta žehlička. Znáte to?
Alice Kopřivová
Adrenalin - útok nebo útěk!
Adrenalin je základním hormonem stresové situace.Vyznačuje se zúžením periferních cév, urychlením srdeční činnosti, rozšířením zornic a aktivací potních žláz. A tohle všechno já běžně znám a mám.
Alice Kopřivová
Řeklo by se, zuby – nehty…
..žádná politika, žádný americký triller, žádná česká komedie ani italská detektivka, horor už vůbec ne, jen obyčejný příběh, tak jak jsem to nechtěla.
Alice Kopřivová
Sedačka.....
...... obyčejný gauč, pohovka, otoman, kanape, no prostě to, na čem se většinou v pokojích sedí, nudná věc, o které jsem si do dneška myslela, že se nedá napsat dost dobrý blog.
Alice Kopřivová
Den zavřených dveří...
....s klikou, koulí, dveří lítacích a šoupacích, prostě těch, o kterých se dají psát příběhy........
Alice Kopřivová
Bombarďáky Bridget Jonesové!
Chápající ženy, překvapení muži! Chápající ženy, ví co se kvůli parádě musí vydržet, překvapení muži pochopí, co vše dokážeme pro parádu udělat!
Alice Kopřivová
Klíště, piha a čokoláda
Určitě to znáte taky, drhnete flek na novém, pestrobarevném prostírání a pak zjistíte, že ten bílý puntík je jen barevný design a je součástí vašeho servírovacího „outfitu“.
Alice Kopřivová
Jak se máma svlékala před Švédy!
Ona prostě miluje opalování, a to tak, že se z toho stala její droga. Teď už vím, že nebezpečná nejen pro ni, ale v ohrožení i pro ostatní! A to fakt nekecám. Rozplácne se kdekoli a jakkoliv! A to taky fakt nekecám.
Alice Kopřivová
Leť si, leť!
Každý někam lítá , tedy pokud stíhá ten správný let. Fajn je, že to jde, že to leti. Já si po svých lítám "furt", letadlem občas.
Alice Kopřivová
Karpály
Po své babičce jsem toho zdědila fakt dost! Velký srdce, velký emoce, elán a zbrklost. Drobné prsty, pár chlupů na bradě.
Alice Kopřivová
Povídání v posteli
...pokud čekáte erotické vyprávění, přepněte na jiný kanál, ...pokud vám stačí láska, prosím, zůstaňte!
Alice Kopřivová
Jak jsem šla na Karla….
Od čtyř a úplně vyprodáno? Nikdy jsem nebyla na odpoledním promítání českého filmu, abych dva dny předtím brala poslední lístky a po filmu stála deset minut frontu na čůrání.
Alice Kopřivová
Dnes je rovno Dovolené!
.... dovolená na ranní oběhnutí lékařů. Nakonec ale nikam nejdu. Mám dovolenou a nechce se mi vstávat. Takže důvod, proč si beru dovolenou je pryč.
Alice Kopřivová
Viva Victoria
Victoria znamená vítězství. Omlouvám se pánové, ale tento blog bude směřovat spíš k ženám. Před měsícem jsem si objednala luxusní podprsenku.
Alice Kopřivová
A zelený mužík zatleskal.
Před pár dny se mi svěřila známá, že si na zahradu pořídila kameninového vodníka. Decentně jsem se usmála a diplomaticky ji pochválila. V duchu jsem si říkala, že tohle já nikdy.
Alice Kopřivová
Promočená promoce!
Když si pyšná matka prozpěvuje po ránu v koupelně Gaudeamus Igitur. když už týden loví ve skříni vhodný kostým a když vážení hábilisové jsou fakt vážení - je tu prostě poslední týden v červnu a ten je ve znamení státnic a promocí.
Alice Kopřivová
Tak jsem ho našla.
...ano, našla. Ztratila, upálila, vyvařila a utopila. Přesný sled je možná pomotaný, ale i tak, doba covid přináší spoustu změn, třeba dnes se mi rozlepily boty. Taky utopit, vyvařit a spálit?
Alice Kopřivová
Co si trochu zařvat!
Ne, nebojte se, ne bolestí, ne bezmocí. Prostě je teď třeba zrovna ten správný čas na to, se vykřičet. Někdy je to terapie, někdy je to jen puštění žilou emocí, někdy to může, ...a trochu pomůže. Zařvat si!
předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
- Počet článků 97
- Celková karma 18,77
- Průměrná čtenost 1209x
V roce 2010 jsem vydala knížku "Povidání pro kamarádky". V roce 2015 nakladatelství Jota vydalo moji druhou kníhu "Nejsem namalovaná".