Baby, babči, babičky..
Babičky, máme punc něžnosti, klidu, lásky a spokojenosti. Moje babička byla mix, chvílemi jsme všichni měli pocit, že jede na milion procent a že má obrovský srdce nejen pro svoji vnučku, ale pro celý svět. Ne nadarmo se jí ale říkalo „Ela zmatkařka“! Brr… , bylo s ní ale děsně veselo! / vychechtaný smajlík …. když jí bouchla trouba, když si zapomněla vzít do práce šaty a přes kombiné si vzala rovnou kabát. Když u luštění křížovek pravidelně usnula a všechny je počmárala, jak nám dlouho trvalo zjistit, proč jsou všechny časopisy tak začmáraný… A... a taky, když jsem byla malá, chodila ještě do práce! Visela jsem na ní pokaždé, když se z ní vracela. Vždycky měla nějaký poklad. V kabelce. Bydleli jsme v baráku a tak když zašramotily klíče v zámku, brala jsem schody po dvou, jako kdyby se po roce vrátila z Ameriky. „Babi, babi…co pro mě máš?“ Čokoláda, nebo právě vyšel Čtyřlístek, cokoliv…. Na co ale nezapomenu? Jednou se zase vracela a musela hrozně na záchod. Než jsem ale zase doskákala, ležela na zemi už jen ta kabela. A já…, zvědavá, nedočkavá, drzá….jsem nevydržela a hrábla do ní. V očekávání ledových kaštanů, nugety, co já vím, co ještě, jsem ale začala neskutečně řvát. Tak příšerně jsem ječela, že jsem vzbudila dědu, přiletěla moje máma a venku možná přestali i psi štěkat a ptáci zpívat. Babi taky konečně doběhla. Stáli tam jak sudičky, můj řev neměl konce a já držela v ruce pravý, nefalšovaný, kompletní, umělý chrup. Hororová scéna, ty klafáky byly opravdu komplet, horní, spodní, v plné polní. „No co, dnes jsem si je vyzvedla, celej den tlačily, ty svině, tak jsem to nevydržela a už cestou z práce je vyndala!“ Nikdy, ale opravdu nikdy jsem ji do kabelky už nesáhla. Ani pro kapesník, když mě požádala. I když jsem viděla, že má plnou „hubu zubů“. Co kdyby tam byly náhradní. ……………………. Já už jsem taky babička, zuby mám tedy naštěstí ještě svoje, ale že jsem zmatkařka po babi, mi nikdo neodpáře, genetika je taky svině. Minulý týden, měl můj malý vnuk na vodítku svého velkého psa. Přišli k babičce na oběd. A že je ten vnuk ještě malý a pes velký…a že s ním ten pes děsně „voral“ a že jsem měla strach, že vnuka srazí na zem. Cvak! Akčně jsem napnuté vodítko u obojku odepnula. „Tak si běž, ty pse!“ A taky řev, neskutečný. Proč? Taky přiběhl můj manžel, pes se pro jistotu šel schovat. Nechápala jsem. Po chvíli, když vnukovi začalo červenat čelo a objevil se první náznak otisku psí známky mezi jeho očima, nám to došlo. „Tys ho málem zabila!“ hučel na mě můj muž. Jasně, v obrovském zájmu rychle uvolnit napnuté vodítko a zabránit pádu vnuka, jsem mu málem ustřelila hlavu. Babi, babi – moje vidíš to!!! O hodinu později už obědváme: Vnuk mi pomáhá tím, že se hrabe psovi v misce, plné granulí. Leje mu tam vodu z druhé misky. Dělá mu papů a mně plave kuchyň. Sedím už na bobku, v jedné ruce držím naložený oběd k servírování, druhou vyndávám mokrý granule z pusy vnuka. Otáčím hlavu od vnuka – z druhé ruky mi naloženou porci pro syna žere pes přímo z talíře. Taky dělá papů. Tak buď se posere vnuk nebo pes nebo se ze mě posere rodina. Příjemný den všem a buďme stateční, ohleduplní, hodní a milí…a trochu zmatku občas taky neuškodí.
Alice Kopřivová
Až i vás posere pták!
Když tě potká ptačí nehoda, ...no prostě tě posere pták, říká se, že to přináší štěstí, tak něco podobného potkalo dnes i mě. Navíc, pták si nevybírá a já dnes taky úplně ne!
Alice Kopřivová
Co nám vadí při létání?
....a tak toho je celkem hodně, ne? Včera jsem v rádiu poslouchala zajímavou topku deseti věcí, které nás obtěžují v letadle, zbystřila jsem a občas se fakt bavila....
Alice Kopřivová
Marně hledám - cokoliv!
Někdo hledá smysl života, já klíče, mobil nebo brýle. Pro co jdu do ledničky? Ptám se, když ji otevírám. Přemítám hrůzou v autě, co ta žehlička. Znáte to?
Alice Kopřivová
Adrenalin - útok nebo útěk!
Adrenalin je základním hormonem stresové situace.Vyznačuje se zúžením periferních cév, urychlením srdeční činnosti, rozšířením zornic a aktivací potních žláz. A tohle všechno já běžně znám a mám.
Alice Kopřivová
Řeklo by se, zuby – nehty…
..žádná politika, žádný americký triller, žádná česká komedie ani italská detektivka, horor už vůbec ne, jen obyčejný příběh, tak jak jsem to nechtěla.
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Konec války připomněly stíhačky. Neotevírejme dveře zlu, apeloval Pavel
Lidé si ve středu na různých místech Česka připomínají výročí konce druhé světové války. Nejvyšší...
Státy EU se shodly na podobě migračního balíčku. Češi se zdrželi
Aktualizujeme Zástupci členských států Evropské unie ve středu v Bruselu potvrdili shodu na konečné podobě...
USA pozastavily dodávky zbraní Izraeli. Nechtějí dál zvyšovat počty obětí
Administrativa amerického prezidenta Joe Bidena pozastavila dodávku tisíců zbraní do Izraele, a to...
Staletá tradice vzala za své. Britský pánský klub vpustí do svých řad ženy
Jeden z nejstarších a nejslavnějších londýnských pánských klubů Garrick Club v úterý rozhodl, že do...
Pronájem bytu 1+kk, 34 m2 - Brno - Černovice, ul. Řehořova
Řehořova, Brno - Černovice
13 000 Kč/měsíc
- Počet článků 97
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1209x
V roce 2010 jsem vydala knížku "Povidání pro kamarádky". V roce 2015 nakladatelství Jota vydalo moji druhou kníhu "Nejsem namalovaná".